"Sejdeme se na hřbitově" je mezi Lubaviáky nikoliv povzdechem nad neúprosnou konečností života, ale poznávacím znamením těch, kdo přijeli na brigádu.
Sobota jak malovaná, co víc si přát, píše Jirka. Ráno před devátou se v Čermné "na place" schází šest členů našeho spolku: Martin, Mara, Honza, Svaťa, Ivoš a Jirka. A ano, nesmíme zapomenout na Mezka, na kterého Martin vyskládal z vozíku všechen vercajk. Mezek, správný to lunochod, vše pohodově vyvezl na hřbitov.
V šesti lidech šla práce od ruky. Podařilo se pokácet několik rizikových stromů a připravit si tak půdu pro další úpravy. Nu a po "boření" následovalo radostné stavění. Emilova trojnožka nám pomohla dát dohromady zase několik fragmentů náhrobků. Kousek po kousku, krok za krokem, co to jen půjde, ten hřbitov prostě aspoň trochu vzkřísíme. Moc se těšíme třeba na budoucí důstojnou úpravu centrální hřbitovní hrobky.
