Zaniklé obce VVP Libavá

Barnov (Olověná) – Bernhau

Kdysi malebná obec Barnov ležela v táhlém bočním údolí Barnovského potoka (Dorfbach), jež vycházelo od severu na jih z nivy řeky Odry, asi 8 km jihovýchodně od Budišova nad Budišovkou. Výškový rozdíl jen mezi středem obce, kde stál kostel s farou a školou, a horním koncem tvořil přes 100 metrů, celkově pak téměř 200 metrů, jelikož první domy se takřka dotýkaly řeky Odry a poslední chalupy stály na jižním úpatí Zienbergu - Olověného vrchu (616 m n.m.). V roce 1930 obec tvořilo celkem 75 domů s 353 obyvateli, z nichž se pouze 10 hlásilo k české národnosti.

Bělá - Seibersdorf

Bývalá zemědělská obec Bělá ležela necelé tři kilometry jihovýchodně od Domašova nad Bystřicí, v bočním údolí, které se oddělovalo z malebného údolí řeky Bystřice. V českých písemnostech nesla obec v dřívějších dobách též název Hančovice, Hunčovice či Hučovice. Po roce 1906 (1918) se začal opět hojně užívat původní tvar Bělá. Poblíž obce, směrem k Domašovu nad Bystřicí, stála ves Špicenberk, která je však již počátkem 16. století označována jako pustá.

Čermná - Gross Dittersdorf

Zaniklá ves Čermná se dnes nachází v samotném srdci vojenského výcvikového prostoru, asi 8 km jižně od armádního centra v Městě Libavá. Její domy se dříve rozprostíraly v mělké úžlabině podél potoka Čermná (Schwarzbach), táhnoucí se od západu na východ, kde se potok vléval do Plazského potoka (Bleissbach).

Heroltovice - Herlsdorf

Obcí Heroltovice, ukrytou v mírné údolní kotlině, kterou protéká Heroltovický potok, prochází nejen silnice z Domašova nad Bystřicí do tři kilometry vzdáleného Města Libavá, ale i hlavní evropské rozvodí.

Jestřabí - Habicht

Ves Jestřabí ležela v mělké kotlině asi 17 km severovýchodně od Olomouce a nacházela se při silnici vedoucí z Olomouce do Města Libavé. Připomínala svým půdorysem písmeno “T”. Protéká jí potok Dorfbach, který pokračuje Hlubokým žlebem/Tiefengrund, v němž pod obcí pracoval vodní mlýn Grundmühle. Potok ústí po sedmi kilometrech zleva do říčky Bystřice v Hlubočkách. Obec ze všech stran obklopovaly kopce. Nejvyšší z nich, dosahující výšky 675 m n.m., nesl jméno Strážisko (Wachhübel).

Keprtovice (Údolná) – Geppertsau

Keprtovice ležely v údolí Libavského potoka, který se nedaleko za vesnicí vléval do řeky Odry. Přes nevelkou obec se vinula i okresní silnice ze tři kilometry vzdáleného Města Libavá do Potštátu. Obec zřejmě vznikla jako původně hornická osada v místech, kde se těžilo zlato. Jedna z místních tratí se jmenovala Seifengraben, což naznačuje místo, kde se rýžovalo zlato. Stáří obce není zcela jasné, z roku 1549 měla pocházet - nedochovaná - gruntovní kniha, a první spolehlivá písemná zmínka o obci pochází z roku 1581, kdy byla zapsána v urbáři panství Libavá jako existující ves, které byly zvýšeny původní starší platy. Je tedy pravděpodobné, že ves mohla opravdu pocházet z poloviny 16. století. Ve zmíněném roce 1581 zde bylo 16 sedláků, sedm zahradníků a rychtář, který vlastnil také mlýn.

Město Libavá – Stadt Liebau

Město Libavá vystupovalo před rokem 1945 jako bezkonkurenční politické, hospodářské i kulturní (zde snad s výjimkou poutního místa ve Staré Vodě) centrum celé oblasti dnešního VÚ Libavá a hrálo významnou roli i v bývalém politickém okrese Moravský Beroun (1909–1949).

Milovany – Milbes

Obec Milovany se rozprostírala na náhorní plošině podél Milovanského potoka (Molkenbach), který ještě ve vsi přibíral tok potoka Grundbach, aby společně za obcí vplynuly do Plazského potoka (Bleissbach).

Nepřívaz – Epperswagen

Ves ležela v mělké úžlabině náhorní plošiny pod Jílovým vrchem (Maderberg – 616 m n.m.). Odtud stéká voda do říčky Bystřice a horská silnice s náznakem serpentiny ji provází. Kdo vystoupá až sem, ocení daleké výhledy do údolí, na podzim více slunce nad zamlženou Hanou a v zimě více sněhu. Kvalitního spojení s Hlubočkami, kde měla Nepřivaz poštu, telegrafní, četnickou i železniční stanici, se vesnici dostalo až v roce 1924.

Nová Ves nad Odrou – Neueigen

Vesnice Nová Ves (něm. Neueigen, Oderberg) ležela na důležité komunikaci spojující Město Libavá s Lipníkem nad Bečvou. Přídomek „nad Odrou“ se začíná užívat až po roce 1918. Obec byla založena kolem roku 1604 na základě privilegia Jiřího Bruntálského z Vrbna z 24. června 1604. V privilegiu jsou uvedeni jako první osadníci Hans Heger, Merten Schwarz, Simon Rudolf, Lorenz Altentanz, Hans Lenhart, Jakob Reich, Georg Seidenberger, Adam Seidenberger, Christoph Müllner a Hans Küttler, pravděpodobně šlo díky podobnosti příjmení o osoby z okolních vesnic.

Nové Oldřůvky – Neudorf

Pozůstatky bývalé obce Nové Oldřůvky, která až do roku 1918 (zřídka i později) též nesla český název Nová Ves, leží na samém severovýchodním okraji VÚ Libavá, přibližně 5 km jihovýchodně od Budišova nad Budišovkou.

Olejovice – Ölstadtl

Olejovice (dříve též Olštát či Olštátl) ležely přibližně 4 km na jih od Města Libavá v mělkém údolí svažujícím se k nedaleké řece Odře.

Rudoltovice – Rudelzau

Obec se rozkládala asi 7 kilometrů východně od Města Libavé ve stoupajícím úbočí, které vycházelo z údolní nivy řeky Odry. Proto činil výškový rozdíl mezi dolním (500 m n.m.) a horním (600 m n.m.) koncem obce přibližně 100 metrů.

Smilov – Schmeil

Poměrně rozlehlá obec ležela při okresní silnici spojující Olomouc s Městem Libavá, od něhož byla vzdálena čtyři kilometry. Obec bývala známa jako jedno z center dobytkářství na Libavsku, což společně s tradičním zemědělstvím i břidlicovými lomy dávalo obživu zdejším usedlíkům. Někteří rovněž pracovali v továrnách v Hlubočkách a Mariánském Údolí, zejména v zimě pak i v lesích.

Stará Voda – Altwasser

Stará Voda, malá obec ukrytá v členitém terénu Nízkého Jeseníku, ležela necelé čtyři kilometry od Města Libavé při okresní silnici spojující toto město s Budišovem nad Budišovkou.

Varhošť – Haslicht

Obec Varhošť, která připomínala svým protáhlým půdorysem lesní lánovou obec, se v několika řadách rozkládala u horního toku stejnojmenného potoka, nesoucího též název Hadovec. Původ jména Varhošť je slovanský, snad vesnice jakéhosi Varh(g)osta, podobně jako např. Radhošť. Německý název Haslicht snad souvisí s lískovým porostem, další výklad viz pověst na závěr. Půvabné horské prostředí s těžce obdělávanou půdou, horskými loukami a pastvinami, na kterých se pásl dobytek, ustupoval na jižní a západní straně rozsáhlým lesním porostům, patřícím z drtivé části olomoucké kapitule. Ty představovaly vítaný zdroj dřeva spojený s pracovními příležitostmi, a také klidné místo k odpočinku. Proto býval Varhošť častým cílem turistů a návštěvníků z blízkého i vzdáleného okolí. Magnetem byl hlavně upravený pramen Odry s kaplí.

Velká Střelná – Gross Waltersdorf

Velká Střelná představovala po Městě Libavé, vzdáleném šest kilometrů, druhé nejvýznamnější sídlo uvnitř dnešního VÚ Libavá. Horní částí obce procházela významná silniční spojnice mezi Olomoucí a Městem Libavou. Rozlehlá obec disponovala poměrně rozvinutým zemědělstvím, jakož i nemalou sítí malých živnostenských podniků, ale především nad jiné vynikala svým průmyslovým charakterem, na němž měly lví podíl známé břidlicové lomy a doly, které poskytovaly do roku 1914 pracovní příležitosti stovkám dělníků z Velké Střelné i širokého okolí.

Vojnovice – Kriegsdorf

Vojnovice, vzdálené pět kilometrů východně od Města Libavé, byly díky své poloze v bezprostřední blízkosti řeky Odry nejníže položenou obcí ve VÚ Libavá a zároveň první vesnicí, kterou tato významná řeka protékala. Severozápadním směrem se nad obcí tyčil vrch Steinberg - Kamenná (568 m.n.m.), na jehož úpatí se nacházela pro Vojnovice symbolická stavba filiálního kostela sv. Trojice. Ten byl postaven roku 1589 a zvon na kostele nesl datum 1403.

Zigartice – Siegertsau

Obec Zigartice (nesprávně také Zighartice), německy Siegertsau, se rozprostírala asi pět kilometrů jihovýchodně od Města Libavé, podél potoka Schillerbach (Schülerbach) – Mastník, který ústil do řeky Odry. Horní částí vesnice procházela kolem budov rychty, školy a kostela okresní silnice spojující Město Libavou s Potštátem a Hranicemi. Dominantou obce býval filiální kostel sv. Jana Nepomuckého, který obklopoval hřbitov. Před rozvalinami kostela stojí u vchodu do hřbitovního areálu od roku 1994 kříž coby připomínka smutného osudu zdemolovaného lidského sídla.