Hledat

MENU

Zaniklé obce VVP Libavá

Náš okrašlovací spolek Lubavia si klade za úkol záchranu historických památek na území VVP Libavá. Ve spolupráci s Armádou ČR, Vojenskými lesy a statky, obcí Město Libavá a orgány památkové péče se věnujeme údržbě zbývajících památek. Ač je mnoho z nich běžné veřejnosti nepřístupných, neboť se nacházejí ve vojenské zóně, zaslouží si naši péči a úctu.

Osídlení sudetského Libavska

Podle místní německé pověsti do zdejších Oderských vrchů přišli tři bratři – rytíři Gebhard, Sieghart a Rudolf a postavili zde tři hrady. Vznikly tři první obce – Keprtovice (Gebhartsau), Zigartice (Sieghartsau) a Rudoltovice (Rudolfsau). O obci Varhošť (Haslicht) existuje písemná zmínka z roku 1141, o druhé nejstarší obci Velká Střelná (Gross Waltersdorf) se traduje, že ji založil poustevník Abrahám. Od 13. století utvářeli lidé na Libavsku krajinu k obrazu svému intenzivněji a koncem 14. století je území trvale osídleno. Původní stopy českého živlu jsou postupně překryty německou kolonizací pocházející pravděpodobně ze severních oblastí Slezska. Centrem a největším sídlem s okresním soudem se stalo Město Libavá (Stadt Liebau), kde v roce 1930 žilo 2 113 osob a z toho jen 37 Čechů. Druhou největší obcí byla Velká Střelná (1 927 obyvatel) a třetí Rudoltovice (1 063 obyvatel). Hlavní obživou zdejších obyvatel bylo především zemědělství, chov dobytka a těžba břidlice. Život zde rozhodně nebyl jednoduchý.

Poválečná vysídlení a vznik vojenského prostoru

V roce 1946 došlo k osudovému kroku. Libavsko bylo z geografického i politického hlediska součástí Sudet a tak i zde došlo, od jara do podzimu 1946, k poválečnému odsunu německého obyvatelstva. Své domovy muselo opustit asi 11 000 Němců.

V té době byla již tato oblast v hledáčku československé armády. Počet obyvatel se totiž na Libavsku i dlouho předtím (mezi lety 1880–1939) pohyboval kolem 50 osob na 1 km² (asi jen polovina prvorepublikového průměru) a také se tato oblast řadila mezi nejchudší v tehdejší ČSR, z důvodu málo úrodné půdy, špatné dopravní dostupnosti i nedostatkem vody. Rozhodnutí vlády padlo v září 1946, vznikl libavský vojenský výcvikový prostor, a to ukončilo osídlování započaté po odsunu Němců. Dosídlenci z řad Čechů (cca 3 400 osob) museli své nově nabité domovy opět opustit.

Vojenský prostor Libavá postupně pohltil na 24 sídel, z nichž 19 zcela zaniklo. Z 2 263 objektů evidovaných k roku 1930 se dodnes zachovalo jen mizivé torzo. Co člověk po staletí budoval, si příroda za pár desetiletí vzala zpět.

Barnov (Olověná) – Bernhau

Kdysi malebná obec Barnov ležela v táhlém bočním údolí Barnovského potoka (Dorfbach), jež vycházelo od severu na jih z nivy řeky Odry, asi 8 km jihovýchodně od Budišova nad Budišovkou. Výškový rozdíl jen mezi středem obce, kde stál kostel s farou a školou, a horním koncem tvořil přes 100 metrů, celkově pak téměř 200 metrů, jelikož první domy se takřka dotýkaly řeky Odry a poslední chalupy stály na jižním úpatí Zienbergu - Olověného vrchu (616 m n.m.). V roce 1930 obec tvořilo celkem 75 domů s 353 obyvateli, z nichž se pouze 10 hlásilo k české národnosti.

Bělá - Seibersdorf

Bývalá zemědělská obec Bělá ležela necelé tři kilometry jihovýchodně od Domašova nad Bystřicí, v bočním údolí, které se oddělovalo z malebného údolí řeky Bystřice. V českých písemnostech nesla obec v dřívějších dobách též název Hančovice, Hunčovice či Hučovice. Po roce 1906 (1918) se začal opět hojně užívat původní tvar Bělá. Poblíž obce, směrem k Domašovu nad Bystřicí, stála ves Špicenberk, která je však již počátkem 16. století označována jako pustá.

Čermná - Gross Dittersdorf

Zaniklá ves Čermná se dnes nachází v samotném srdci vojenského výcvikového prostoru, asi 8 km jižně od armádního centra v Městě Libavá. Její domy se dříve rozprostíraly v mělké úžlabině podél potoka Čermná (Schwarzbach), táhnoucí se od západu na východ, kde se potok vléval do Plazského potoka (Bleissbach).

Heřmánky - Hermsdorf

Zcela zaniklá obec ležela v oblasti pramene potoka Velička v nadmořské výšce 550 m. Heřmánky (Herrnsdorf, Hermsdorf) byly zemědělskou osadou nedalekého Boškova s velkou rozlohou lesů v severním výběžku bývalého okresu Hranice, náležely do lesního revíru potštátského velkostatku. Založení je datováno kolem roku 1258. První písemná zmínka o obci je údajně z roku 1394, poprvé se ve svých dějinách připomíná jako pustá k roku 1538, kdy se nazývala Heřmansko. Na zdejší půdě se pěstovaly především obiloviny, len, brambory a pícniny ke krmení dobytka. Obec byla známá i tím, že vždy na jaře se louky v jejím okolí zlatily žlutými květy úpolínů. Bylo to jediná lokalita těchto rostlin v celém hranickém okrese. Až do roku 1923 byly Heřmánky osadou nedalekého Boškova podobně jako nedaleká Skelná Huť. Boškov je dnes jednou z místních částí Potštátu a Heřmánky ani Skelná Huť již neexistují.

Heroltovice - Herlsdorf

Obcí Heroltovice, ukrytou v mírné údolní kotlině, kterou protéká Heroltovický potok, prochází nejen silnice z Domašova nad Bystřicí do tři kilometry vzdáleného Města Libavá, ale i hlavní evropské rozvodí.

Jestřabí - Habicht

Ves Jestřabí ležela v mělké kotlině asi 17 km severovýchodně od Olomouce a nacházela se při silnici vedoucí z Olomouce do Města Libavé. Připomínala svým půdorysem písmeno “T”. Protéká jí potok Dorfbach, který pokračuje Hlubokým žlebem/Tiefengrund, v němž pod obcí pracoval vodní mlýn Grundmühle. Potok ústí po sedmi kilometrech zleva do říčky Bystřice v Hlubočkách. Obec ze všech stran obklopovaly kopce. Nejvyšší z nich, dosahující výšky 675 m n.m., nesl jméno Strážisko (Wachhübel).

Keprtovice (Údolná) – Geppertsau

Keprtovice ležely v údolí Libavského potoka, který se nedaleko za vesnicí vléval do řeky Odry. Přes nevelkou obec se vinula i okresní silnice ze tři kilometry vzdáleného Města Libavá do Potštátu. Obec zřejmě vznikla jako původně hornická osada v místech, kde se těžilo zlato. Jedna z místních tratí se jmenovala Seifengraben, což naznačuje místo, kde se rýžovalo zlato. Stáří obce není zcela jasné, z roku 1549 měla pocházet - nedochovaná - gruntovní kniha, a první spolehlivá písemná zmínka o obci pochází z roku 1581, kdy byla zapsána v urbáři panství Libavá jako existující ves, které byly zvýšeny původní starší platy. Je tedy pravděpodobné, že ves mohla opravdu pocházet z poloviny 16. století. Ve zmíněném roce 1581 zde bylo 16 sedláků, sedm zahradníků a rychtář, který vlastnil také mlýn.

Město Libavá – Stadt Liebau

Město Libavá vystupovalo před rokem 1945 jako bezkonkurenční politické, hospodářské i kulturní (zde snad s výjimkou poutního místa ve Staré Vodě) centrum celé oblasti dnešního VÚ Libavá a hrálo významnou roli i v bývalém politickém okrese Moravský Beroun (1909–1949).

Milovany – Milbes

Obec Milovany se rozprostírala na náhorní plošině podél Milovanského potoka (Molkenbach), který ještě ve vsi přibíral tok potoka Grundbach, aby společně za obcí vplynuly do Plazského potoka (Bleissbach).

Nepřívaz – Epperswagen

Ves Nepřívaz, do roku 1918 Nepřívazy, ležela v mělké úžlabině náhorní plošiny pod Jílovým vrchem (Maderberg – 616 m n.m.). Odtud stéká voda do říčky Bystřice a horská silnice s náznakem serpentiny ji provází. Kdo vystoupá až sem, ocení daleké výhledy do údolí, na podzim více slunce nad zamlženou Hanou a v zimě více sněhu. První zmínka o obci je z roku 1406, kdy obec patřila hradu Hluboký. Německými kolonisty byla osídlena pravděpodobně až po třicetileté válce, tedy po roce 1648. 

Nová Ves nad Odrou – Neueigen

Vesnice Nová Ves (něm. Neueigen, Oderberg) ležela na důležité komunikaci spojující Město Libavá s Lipníkem nad Bečvou. Přídomek „nad Odrou“ se začíná užívat až po roce 1918. Obec byla založena kolem roku 1604 na základě privilegia Jiřího Bruntálského z Vrbna z 24. června 1604. V privilegiu jsou uvedeni jako první osadníci Hans Heger, Merten Schwarz, Simon Rudolf, Lorenz Altentanz, Hans Lenhart, Jakob Reich, Georg Seidenberger, Adam Seidenberger, Christoph Müllner a Hans Küttler, pravděpodobně šlo díky podobnosti příjmení o osoby z okolních vesnic.

Nové Oldřůvky – Neudorf

Pozůstatky bývalé obce Nové Oldřůvky, která až do roku 1918 (zřídka i později) též nesla český název Nová Ves, leží na samém severovýchodním okraji VÚ Libavá, přibližně 5 km jihovýchodně od Budišova nad Budišovkou.

Olejovice – Ölstadtl

Olejovice (dříve též Olštát či Olštátl) ležely přibližně 4 km na jih od Města Libavá v mělkém údolí svažujícím se k nedaleké řece Odře.

Rudoltovice – Rudelzau

Obec se rozkládala asi 7 kilometrů východně od Města Libavé ve stoupajícím úbočí, které vycházelo z údolní nivy řeky Odry. Proto činil výškový rozdíl mezi dolním (500 m n.m.) a horním (600 m n.m.) koncem obce přibližně 100 metrů.

Smilov – Schmeil

Poměrně rozlehlá obec ležela při okresní silnici spojující Olomouc s Městem Libavá, od něhož byla vzdálena čtyři kilometry. Obec bývala známa jako jedno z center dobytkářství na Libavsku, což společně s tradičním zemědělstvím i břidlicovými lomy dávalo obživu zdejším usedlíkům. Někteří rovněž pracovali v továrnách v Hlubočkách a Mariánském Údolí, zejména v zimě pak i v lesích.

Stará Voda – Altwasser

Stará Voda, malá obec ukrytá v členitém terénu Nízkého Jeseníku, ležela necelé čtyři kilometry od Města Libavé při okresní silnici spojující toto město s Budišovem nad Budišovkou.

Varhošť – Haslicht

Obec Varhošť, která připomínala svým protáhlým půdorysem lesní lánovou obec, se rozkládala v několika řadách u horního toku stejnojmenného potoka, nesoucího též název Hadovec. Původ jména Varhošť je slovanský, snad vesnice jakéhosi Varh(g)osta, podobně jako např. Radhošť. Německý název Haslicht snad souvisí s lískovým porostem, další výklad viz pověst na závěr.

Velká Střelná – Gross Waltersdorf

Velká Střelná představovala po Městě Libavé, vzdáleném šest kilometrů, druhé nejvýznamnější sídlo uvnitř dnešního VÚ Libavá. Horní částí obce procházela významná silniční spojnice mezi Olomoucí a Městem Libavou. Rozlehlá obec disponovala poměrně rozvinutým zemědělstvím, jakož i nemalou sítí malých živnostenských podniků, ale především nad jiné vynikala svým průmyslovým charakterem, na němž měly lví podíl známé břidlicové lomy a doly, které poskytovaly do roku 1914 pracovní příležitosti stovkám dělníků z Velké Střelné i širokého okolí.

Vojnovice – Kriegsdorf

Vojnovice, vzdálené pět kilometrů východně od Města Libavé, byly díky své poloze v bezprostřední blízkosti řeky Odry nejníže položenou obcí ve VÚ Libavá a zároveň první vesnicí, kterou tato významná řeka protékala. Severozápadním směrem se nad obcí tyčil vrch Steinberg - Kamenná (568 m.n.m.), na jehož úpatí se nacházela pro Vojnovice symbolická stavba filiálního kostela sv. Trojice. Ten byl postaven roku 1589 a zvon na kostele nesl datum 1403.

Zigartice – Siegertsau

Obec Zigartice (nesprávně také Zighartice), německy Siegertsau, se rozprostírala asi pět kilometrů jihovýchodně od Města Libavé, podél potoka Schillerbach (Schülerbach) – Mastník, který ústil do řeky Odry. Horní částí vesnice procházela kolem budov rychty, školy a kostela okresní silnice spojující Město Libavou s Potštátem a Hranicemi. Dominantou obce býval filiální kostel sv. Jana Nepomuckého, který obklopoval hřbitov. Před rozvalinami kostela stojí u vchodu do hřbitovního areálu od roku 1994 kříž coby připomínka smutného osudu zdemolovaného lidského sídla.