Déšť, který všichni vítáme, znamená, že tráva poskočí. Martin tak nabalil křoviňák a Jirku a strávili nedělní dopoledne prvním sečením hřbitova v zaniklé Čermné.
V neděli v 5:55 dostal Jirka textovku: "Tak vstávat, jede se..." Jelikož se s Martinem už v pátek předběžně domluvili, věděl, která bije. Martin se nemůže prvního letošního sečení celého hřbitova.
Už před osmou jsme na místě chystali vercajk. Ačkoliv předpověď počasí nebyla úplně růžová, nakonec dopoledne je jen občas osvěžil drobný deštík. "Martin jel s křoviňákem jak fretka a já měl co dělat, abych za ním stačil lítat s hráběma," píše Jirka. "Jako bonus jsme u kostela vyprostili a částečně očistili nalezené torzo kříže... Ale to už je jiný příběh, který bude ještě vyžadovat další kroky a hlavně trochu bádání o jeho historii. O tom tedy jindy."
Hřbitov v Čermné prokouknul, a posekání trávy ještě zvýraznilo narcisy, kterými je celý posetý. Pohled na skvostně rozkvetlý hřbitov jim byl, kromě pocitu uspokojení z dobře odvedené práce, odměnou. Rádi se s Vámi dělíme o fotografie z této jarní krásy.
Náš úderník Martin tentokrát shrnul akci pragmaticky v číslech. "Tři nádrže v křovinořezu, tři struny v křovinořezu, tři hodiny sekání."
