Poměrně rozlehlá obec ležela při okresní silnici spojující Olomouc s Městem Libavá, od něhož byla vzdálena čtyři kilometry. Obec bývala známa jako jedno z center dobytkářství na Libavsku, což společně s tradičním zemědělstvím i břidlicovými lomy dávalo obživu zdejším usedlíkům. Někteří rovněž pracovali v továrnách v Hlubočkách a Mariánském Údolí, zejména v zimě pak i v lesích.
Související články:
11. 2023 Válečné příběhy námořníků ze Smilova, Varhoště a Města Libavá
10. 2022 Smilovské štoly II.
08. 2022 Smilovské štoly I.
08. 2021 Smilovské pracovní setkání 14.8.2021
10. 2019 Svěcení kříže ve Smilově
10. 2019 Pozvánka k svěcení křížů 25.10.2019
06. 2019 Obnova Jáhnova kříže ve Smilově
04. 2019 Smilov - vyprošťování hřbitova
11. 2018 Smilov - nález částí barokního sousoší z Libavského náměstí.
Smilov býval zřejmě jednou z nejstarších obcí v kraji, byť nám o tom chybí přímé písemné zprávy - dle rodáků byla obec založena v roce 1260. Podle místní tradice ležela původní ves poněkud východně od kostela v údolí Smilovského potoka, což by dokládal i název trati Alte–Schmeil, přičemž osídlení mělo zaniknout za husitských válek.
K obci patřily i mlýny s pilami při řece Bystřici a sice Schmeilermühle (Smilovský mlýn) a Makelmühle (Magdalenský mlýn), dále větrný mlýn (v roce 1911 dokonce dva), olejna, záložna, dva obchody, stejný počet hostinců a řada živnostenských podniků (konci války jich úřady evidovaly 37).
S vlastní obcí Smilov bývá spojována stejnojmenná zastávka na železničním tahu z Olomouce přes Krnov do Opavy, která se nacházela (a stále nachází) v údolí řeky Bystřice nedaleko Smilovského mlýna od roku 1892. Sama se nicméně již nacházela na katastrálním území obce Nepřívaz. Stanice měla velký hospodářský význam pro množství libavských vesnic, protože umožňovala vývoz místního zboží na vzdálenější trhy. Kvalitní silniční spojka se k ní začala budovat až s dvacetiletým zpožděním.
Nechvalně se Smilov proslavil na počátku 18. stol., kdy byly u Maklova či Magdalského mlýna na rozhraní tří panství páleny ostatky zemřelých označených v protivampyrických procesech za vampýry.
V roce 1930 obec tvořilo celkem 129 domů s 691 obyvateli, z nichž se 2 hlásili k české národnosti. V roce 1944 žilo v obci 727 obyvatelna, katastru měl 1353,87 ha. V roce 1949 patřil Smilov do okresu Olomouc a v roce 1950 byl jako obec zrušen. Do roku 1963 jezdil do Smilova autobus. Bydleli zde někteří současní obyvatelé Libavé. Během roku 1967 bylo ještě opravováno sedm domků za účelem zde ubytovat zemědělské a lesní dělníky. Tento záměr ukončil rok 1968, kdy Smilov zabrala okupační Sovětská armáda. S výjimkou několika budov byl Smilov do roku 1970 srovnán se zemí.
Ze Smilova nezbylo k dnešnímu dni takřka nic. Kupříkladu větrný mlýn zmizel pod novou tankovou silnicí a farní kostel sv. Jana Křtitele i přes opravy, započaté ihned po válce a pokračující ještě v roce 1946, potkal podobný úděl. Zbyly jen střípky v krajině v podobě tzv. Jahnova kříže při cestě do Libavé nebo památníku obce u někdejšího hřbitova, který v roce 1995 nechali vybudovat smilovští rodáci. Jeho vrchní korpus pochází z původního pomníku padlým z 1. světové války. Vedle střelnic vzniklo okolo bývalé vsi několik rybníků. Smilovský potok, který zde pramení je vydatným přítokem Libavského potoka a jeho voda směřuje do Odry, zatímco Bystřice teče do Moravy. Říká se, že hlavní evropské rozvodí zde probíhalo po hřebeni leckteré střechy.
