Zpět na výpis obcí

Smilov – Schmeil

Poměrně rozlehlá obec Smilov ležela při okresní silnici spojující Olomouc s Městem Libavá, od něhož byla vzdálena čtyři kilometry. V roce 1930 obec tvořilo celkem 129 domů s 691 obyvateli, z nichž se 2 hlásili k české národnosti.

Smilov býval známý jako jedno z center dobytkářství na Libavsku, což společně s tradičním zemědělstvím i břidlicovými lomy dávalo obživu zdejším usedlíkům (někteří rovněž pracovali v továrnách v Hlubočkách a Mariánském Údolí, zejména v zimě pak i v lesích).

K obci patřily i mlýny s pilami při řece Bystřici a sice Schmeilermühle (Smilovský mlýn) a Makelmühle (Magdalenský mlýn), dále větrný mlýn (v roce 1911 dokonce dva), olejna, záložna, dva obchody, stejný počet hostinců a řada živnostenských podniků (konci války jich úřady evidovaly 37).

S vlastní obcí Smilov bývá, i když nesprávně, spojována stejnojmenná zastávka na železničním tahu z Olomouce přes Krnov do Opavy, která se nacházela v údolí řeky Bystřice nedaleko Smilovského mlýna od roku 1892. Sama se nicméně již nacházela na katastrálním území obce Nepřívaz. Stanice měla velký hospodářský význam pro množství libavských vesnic, i když kvalitní silniční spojka se k ní začala budovat až s dvacetiletým zpožděním.

Smilov býval zřejmě jednou z nejstarších obcí v kraji, byť nám o tom chybí přímé písemné zprávy. Podle místní tradice ležela původní ves poněkud východně od kostela v údolí Smilovského potoka, což by dokládal i název trati Alte–Schmeil, přičemž osídlení mělo zaniknout za husitských válek.

Ze Smilova nezbylo k dnešnímu dni takřka nic. Kupříkladu větrný mlýn zmizel pod novou tankovou silnicí a farní kostel sv. Jana Křtitele i přes opravy, započaté ihned po válce a pokračující ještě v roce 1946, potkal podobný úděl. Zbyly jen střípky v pusté krajině v podobě tzv. Jahnova kříže při cestě do Libavé nebo památníku obce u někdejšího hřbitova, který v roce 1995 nechali vybudovat smilovští rodáci. Jeho vrchní korpus pochází z původního pomníku padlým z 1. světové války.

Zpět na výpis obcí