Pověst o chytrém kováři z Podlesí u Budišova / Schönwald bei Bautsch.
V Podlesí u Budišova / Schönwald bei Bautsch žil kovář ve velké chudobě.
Když jednou seděl pochmurně u Odry / Oder a chytal ryby, přistoupil k němu cizí muž a řekl, ať ho dovede do vesnice do svého obydlí, tam by mu chtěl dát prostředek, který by ho navždy zbavil veškeré bídy. Kovář splnil cizincovo přání. Byl to ale čert a řekl: „Když se mi nyní upíšeš, očaruji tvůj stůl tak, že si můžeš přát vše, co potřebuješ k životu.”
„To by bylo krásné,“ řekl kovář, „ale kdo se mi zaručí za to, že mně v příští chvíli neodvedeš?” „Ty si tedy nechceš svého života užívat? Dobře, když ti jednou přijdu do cesty, potřebuješ udělat jenom to, co ti teď řeknu. Tím získáš nade mnou a nad mými druhy moc.” Nato pošeptal kováři několik slov do ucha a ten podepsal.
Nyní se vedlo kováři velmi dobře. Co chtěl jíst, to bylo vždy na stole. Tak to šlo léta a jednoho dne se čert opět objevil a prohlásil, že kovářův čas už uběhl a nyní ho musí následovat. Ten vyslovil ta slovíčka, která mu čert tenkrát zašeptal do ucha a než se ďábel nadál, seděl pevně na židli a nemohl dolů. Prosil, žadonil. Nakonec se kovář nechal obměkčit a dal čertovi svobodu.
Teď jen pojď se mnou,“ řekl čert a chtěl kováře vzít s sebou. Ten ho ale donutil vylézt na třešeň a tam musel několik let sedět a zmítat se.
A čert přišel znovu. Tentokrát si sebou vzal třicet svých druhů. Ale kovář se nedal vyvést z míry. Donesl pytel a prohlásil, že půjde s tím pekelníkem, který do něj skočí. Skočili do něj všichni. Kovář pytel zavázal, položil na kovadlinu a utloukl čerty na kaši.
Konečně se i on chystal umřít. Tu přikázal svým pozůstalým, aby dali jeho zástěru, kladivo a kleště do rakve. Tak se také stalo a když přišel do pekla, spustil hlídající čert křik: „To je ten, kdo nás tak domlátil“. Čerti rychle zavřeli pekelnou bránu a kovář musel zůstat venku.
_ _ _ _
Zdroj: Z pověstí Berounska a Oderských vrchů / Bärner Ländchen und Odergebirge
_ _ _ _