Vánoce jsou už delší dobu za námi a také již pozvolna dohasíná záře jejich světel. Ale právě v této tmavé době, kdy slunce vychází pozdě a už se zase brzy loučí, touží člověk po světle a teple. Takže se velmi těšíme z prvních jarních květinek, které už nesměle vystrkují pupeny z ještě studené země.
Stará legenda vypráví o události v životě Adama a Evy. Po vyhnání z ráje se oba museli uprostřed tuhé zimy vydat ve tmě a ve větru na cestu. Jen s námahou postupovali kupředu a Eva brzy skleslostí a vyčerpáním upadla na zem. Při pomyšlení, že by od nynějška její život probíhal tak studeně a smutně, jako za této zimy, nepodařilo se jí znovu získat nové síly a zase se postavit.
Tu se objevil Anděl, který se pokoušel ji přesvědčit, že zase přijdou lepší časy jako je jaro a léto. Ale Evino zoufalství bylo tak velké, že jeho slovům nepřikládala žádnou víru. Tu zachytil Anděl několik sněhových vloček, vdechl jim svůj dech a proměnil je v poupátka, která spadla z nebe. Ve chvíli, kdy se dotkla země, staly se z nich bílé jarní květinky. Pohled na sněženky dodal Evě novou odvahu, zvedla se a pokračovala v cestě. Tato květinka vyzvání na jaro. Je to znamení života a probuzení po dlouhé a šedé zimě a symbolizuje naději.
Autor neznámý
_ _ _ _ _
Zdroj: Bärner Ländchen 2020/ No.3/ str. 82-83
Autor: Anny Ickstadt Herzogwald (Lesy)
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _ _