Již celou dekádu pečujeme a obnovujeme zbylé kulturní památky ve VVP Libavá. Kde se vzala idea pro založení našeho spolku a co se nám podařilo?
Kdy a kde se vzal náš spolek
Krajina vojenského újezdu Libavá prodělala v průběhu 20. století dramatickou změnu své struktury a funkce. Kulturně se Libavsko začalo formovat od 13. století. Na dlouho bilingvním (česko – německém) území převládlo německy mluvící obyvatelstvo až po 30leté válce. Koncem 2. světové války bylo 98 % obyvatel německé národnosti a ti byli (až na nepatrné výjimky) v roce 1946 vysídleni. Odejít muselo okolo 12.000 lidí.
Krajina Nízkého Jeseníku převážně okolo 600 m.n.m. nebyla vzhledem k drsným přírodním podmínkám nikdy zvlášť hustě osídlena, a to bylo, spolu s absencí důležitých dálkových komunikací, hlavním důvodem pro zřízení vojenského výcvikového prostoru pro československou armádu po 2. světové válce. Obce na Libavsku tak museli opustit noví osídlenci, kteří sem mezitím přišli z Valašska nebo i ze Slovenska.
V roce 1947 vzniklý vojenský výcvikový prostor (dnes VÚ Libavá) pohltil 24 sídel (obcí a osad). Zástavba vesnic posloužila jako cíl pro dělostřeleckou palbu, postupně byla sídla cíleně destruována. Po roce 1968 došlo k posílení militární funkce, do vojenského prostoru Libavá bylo soustředěno množství vojáků a vojenské techniky okupační sovětské armády. Ta zbudovala ve vojenském prostoru řadu nových vojenských objektů a zařízení (střelnice, tankové pojezdy, heliporty) a VVP Libavá se stal největším vojenským prostorem na Moravě.
Po odsunu sovětských okupačních vojsk v roce 1991 byl prostor VVP Libavá zredukován (stále je 2. největším VVP v ČR). Militární funkce krajiny Libavé zůstává stále dominantní, ale rozvíjí se do té doby neexistující funkce rekreační a turistická, spojená i s pietními prvky. Obce jako takové byly zničeny a rozebrány na stavební materiál, ale mnoho zůstalo zachováno - hřbitovy (i když neexhumované) i drobné památky na dřívější osídlení, jako jsou pomníčky a památníčky v krajině. V různě devastovaném stavu přežily například kaple (vojnovická) a kostely. Zůstaly také příběhy pamětníků o některých místech a kroniky obcí (vydávané odsunutými obyvateli) s pověstmi a odkazy na původní drobná pietní místa v blízkosti obcí. Stoupá také zájem rodáků a jejich potomků o návštěvu jejich rodných míst.
V roce 2016 inicioval Jindra Machala, mimo jiné autor Kroniky Libavska, vznik Okrašlovacího spolku Lubavia, který by se právě těmto činnostem věnoval. Mapování zbylých památek, jejich renovaci a údržbě, a bezpečnému provázení rodáků do vojenského prostoru. Vše samozřejmě tak, aby nebyl narušován režim VVP.
_ _ _
Věděli jste? Název spolku Lubavia vychází z historického latinského názvu pro Město Libavá. Ten byl přepisem názvu vsi „Lubova“ (přivlastňovací forma ke jménu Lub), tedy "Lubova ves".
_ _ _
Že doba "povolila" se projevilo také na přístupnosti Ministerstav obrany. Ještě na konci roku 2016 se podařilo vyjednat a uzavřít dohodu s MO dohodu. Lubavia se v ní zavázala k bezplatné péči o zaniklé hřbitovy a drobné památky v libavské krajině a MO se zavázalo (a dodrželo), že povede bývalé hřbitovy jako pietní místa se zákazem výcviku, byly tedy vyjmuty z dopadových ploch. Podobná dohoda o spolupráci byla uzavřena také s VLS.
Zaniklé hřbitovy
Kaple, památníky, pomníky etc.
Kamenné a dřevěné kříže
Lubavia má 34 členů mnoha profesí z Olomouckého a Ostravského kraje, kteří věnují svou energii a čas bezplatně. Mnoho prací zvládáme svépomocí, tedy běžnou údržbu míst, ale i např. výrobu a instalaci dřevěných křížů a stacionárních cedulí. Na odborné kamenické, kovářské a restaurátorské práce najímáme erudované profesionály. Tyto zakázky financujeme z darů a z příspěvků účastníků Bílého kamene. Tedy i díky Vám. Obnova a renovace větších památek samozřejmě probíhá v součinnosti s Národním památkovým ústavem.
Za dobu našeho působení od roku 2016 se nám, díky práci našich členů a příspěvkům dárců, podařilo ve spolupráci s s Armádou České republiky, VLS a Památkovým ústavem mnoho dobrého. A co zahrnuje naše péče o památky, které zůstaly po zániku obcí ve VVP Libavá?
Více najdete v sekci Naše činnost zde na webu včetně podrobného každoročního přehledu. A také v sekci novinek :-)
Do roku 2024 jsme se spolu se skautským oddílem 19. středisko Junáka Velký Týnec věnovali údržbě a obnově poutního kostela ve Staré Vodě u Města Libavá. Díky skautům pod vedením našeho člena Honzy Pečinky vstala Královská studánka doslova z popela. Na počest Honzova 30letého úsilí při obnově poutního místa, pro kterou nadchnul stovky skautů nejen z ČR, jsme u studánky v roce 2025 instalovali pamětní desku s jeho jménem.
2016 > Vzkříšení hřbitovní Vojnovické kaple
Prvním počinem našeho vznikajícího spolku byla dohoda s AČR a VLS o obnově tzv. Vojnovické kapličky, postavené okolo roku 1800 majitelem nedalekého svobodného statku jako pokání za zabití své manželky. Obnovená kaple se stala symbolem spolku a její klíč je i spolkovým znakem. Při obnově byl symbolicky použit kámen ze zaniklých vesnic a dveře vyrobil náš člen Ondra Hrabal ze dřeva Hansmannova dubu. Je zde i pamětní deska za všechny, kteří ve VVP zahynuli. Obnovená kaple byla znovu vysvěcena 6.11.2016.
Každoročně se u ní scházíme se zástupci Armády ČR a VLS na Dušičkové slavnosti, abychom uctili památku všech, kteří ve zdejším vojenském prostoru zahynuli při výkonu svých služebních povinností. Současně vzpomínáme i na ty, kteří tuto krajinu obývali v minulosti – na původní obyvatele odpočívající na dnes již zaniklých hřbitovech, i na ty, kteří museli své domovy opustit a odejít se svými rodinami do neznáma.
2025 > Renovace sochy Panenky Marie nad Vojnovicemi
Osamělá, střelami poškozená socha na horizontu Oderského vrchu má pohnutou historii. Nechal ji postavit mlynář z nedalekých Vojnovic u svých pozemků. Když se mlynář dozvěděl, že mlynářský pomocník přivedl jeho dceru do jiného stavu a utekl, vyhnal ji z domu. Dcera se v zoufalství utopila v Odře pod mlýnem. Náš spolek inicioval a zařídil rekonstrukci sochy, stojící na oblíbeném místě mlynářovy dcery.
Socha byla očištěna a konzervována, neboť dírami po kulkách dovnitř vnikala voda, jejíž působení by pro sochu bylo časem fatální. Opraveny byly jen potřebné části, socha nebyla doplněna do původní podoby, kdy držela v rukou Ježíška. Zůstává, podobně jako kostel ve Staré Vodě, mementem toho, jak s ní bylo nakládáno. Více o renovaci sochy zde
Vážíme si toho, že se nám 10 let daří spolupráce s Armádou ČR a VLS. Bez jejich podpory by naše činnost nebyla možná. A děkujeme všem vám, kdo na naši činnost přispíváte - zájmem o ni a oceněním, dobrovolnicky přiloženou rukou k dílu nebo finančním příspěvkem.
