Město Libavá – Stadt Liebau

Hospodářství města bylo mimo tradiční zemědělství průmyslově orientováno, což dokazuje stručný výčet podniků: tírna lnu (od 1904), výroba hraček (od 1924), výroba lihovin (od 1883), výroba sodové vody, výroba umělých hnojiv, výroba cementového zboží, cihelna, štěrkovna, strojírna, pivovar, dvě pily, dva vodní mlýny (tzv. Obermühle a Niedermühle), dva větrné mlýny, jatka, stavební firma, břidlicové lomy. Za zdaleka nejdůležitější podniky ovšem můžeme označit textilní továrny na výrobu hedvábných stuh a jiného zboží. Od roku 1921 byla Libavá postupně elektrifikována.

Seznam fungujících služeb a živností k roku 1939

Deset pohostinství, dvě cukrárny, šest pánských a pět dámských krejčovství, hodinářství a šperkařství, obuvnictví, čtyři holičství – kadeřnictví, pět pekařství, pět řeznictví, čtyři truhlářství, dvě kolářství, dvě bednářství, tři klempířství, dvě zámečnictví, šest kaváren, kamnářství, kožišnictví, tři sedlářství, dvě pokrývačství, výroba lan – provaznictví, tři malíři –natěrači, vazač knih, šest obuvníků, tři zasílatelství, autobusová doprava, taxi služba, fotograf, instalatér, lakýrník, zedník. Dále devět obchodů (například potraviny, galanterie, elektro, papírnictví, ovoce – zelenina, drogerie, knihkupectví aj.), šest trafik. Nemohla chybět ani lékárna (U sv. Anny), obvodní lékař a zvěrolékař, zubní technik, notář a advokát. Ve městě působily i dvě spořitelny a dvě záložny, nemocnice (městský špitál), koupaliště, kino, městská knihovna a chudobinec.

Slavní libavští rodáci

Za všechny zmiňme teologa Johanna Oesterreichera a policejního radu Ignaze Czapku von Winstetten (1791–1881), který stál v čele hlavního města habsburské monarchie – Vídně v letech 1838–1848 a mezi roky 1856–1859 působil v roli dvorního a policejního rady ve Vídni. Ohledně Johannese Oesterreichera (2.2.1904 Město Libavá – 18.4.1993 Livingston, NJ, USA), teologa a ekumenisty, byla v roce 2021 v libavském kostele slavnostně odhalena jeho pamětní deska.

_ _ _

Dnešní architektonické torzo obce

Roku 1946 došlo k totální výměně obyvatelstva i ke zřízení Vojenského výcvikového tábora Město Libavá, což se nesmazatelně podepsalo na budoucím vývoji i na urbanistickém uspořádání obce. Z někdejšího výstavného náměstí zbylo jen torzo. Administrativně a s výjimkou několika mála domů i stavebně zanikla osada Dřemovice. Těžké šrámy utrpělo také severovýchodní předměstí, kde po dlouhá léta chátrající a opuštěné domy, pokud zde po čtyřiceti letech šlendriánství ještě zbyly, byly raději demolovány. Ostatně statistická čísla mluví za vše: ROK 1930 – 359 domů, 2 113 obyvatel (z toho se 37 hlásilo k české národnosti); ROK 1991 – 83 domů, 361 obyvatel.

Zachované kulturní památky

Kostel Povýšení svatého Kříže ve Městě Libavá

V kostele, chráněném jako kulturní památka, si za dobu vlastnictví armady vojenský útvar 8129 Město Libavá, který měl libavský kostel ve správě, zřídil sklad. Kostel za dobu, kdy takto sloužil, zchátral do takové míry, že armáda zvažovala jeho demolici. Vlivem občanské iniciativy se podařilo kostel zachránit, pomalu se záskávají finance na jeho obnovu a od roku 2005 je znovu otevřen veřejnosti. Od roku 2016 je kostel obecním majetkem Města Libavá. Od roku 2017 má kostel, díky našemu přispění, zvon, více zde

V únoru roku 2022 se díky práci našeho spolku podařilo zpomalit chátrání kostela opravou větrem poškozené krytiny na věži libavského kostela. Okamitou reakcí na aktuální situaci se preventovalo, aby nedošlo ke stržení větší části krytiny. Díky Jaromíru Machalovi a jeho spolupracovníkům. Více zde

V říjnu 2022 byly do kostela převezeny nalezené zbytky barokních soch sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána, objevené na Smilově v roce 2018 (původně z libavského náměstí) a také množství nashromážděných pomníků a soklů křížů. Libavský kostel nabízí skvělou příležitost k uložení nálezů a ke zřízení lapidária, kde by mohly zmíněné artefakty lépe vypovídat o svém osudu příchozím návštěvníkům.

V kostele je v prvním patře dlouhodobá expozice fotografií věnovaných historii objektu i VVP. V přízemí je nově trvalá domovská expozice panelů z mobilní výstavy o historii a práci našeho spolku, která byla poprvé vystavena na konci roku 2024 v pražském Senátu Parlamentu ČR. V rámci prezentace spolku jsou výstavní panely k dispozici k zapůjčení obcím a jiným subjektům.

Větrný mlýn ve Městě Libavá

Mlýn z 2/2 19. století se historicky nacházel ve vojenském prostoru Libavá a je posledním z 25 větrných mlýnů, který se v této oblasti, po působení armády, zachoval. Jedná se o mlýn holandského typu, kterému se říkalo Siedlerův. To, že mlýn přežil působení Československé a později i Sovětské armády, lze považovat za zázrak. Dalších 24 větrných mlýnů na území VVP se stalo po roce 1948 cvičným střeleckým terčem a dnes po nich není ani stopy. Ještě před rokem 1996 byl Siedlerův větřák totální ruinou, po celkové opravě v roce 1996 získal nejen břidlicovou střechu, ale také hladkou bílou fasádu a dokonce i malé lopaty. Mlýn je národní kulturní památkou.

_ _ _

Zdroje

GLONEK, Jiří. Zaniklé obce Vojenského újezdu Libavá. 1. vyd. [s.l.]: Společnost přátel Poodří, 2007.
MACHALA, Jindřich. Kronika Libavska. 6. dopl. vyd. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2018. ISBN 978-80-260-2270-1.

_ _ _