Sobotní odpoledne a podvečer věnovali Monika s Pavlem práci na hřbitově a jeho okolí v Rudoltovicích.
Po zážitku z minula přijeli vybaveni na drsnější práci. Strunu na křoviňáku vyměnili za nože, jelikož vysoké keře ostružiní a výrůstky náletových stromečku by struna nezvládla, a na trnkové keře si připravili pořádné zahradní nůžky (teleskopické). Terén byl dost drsný a materiálu na sekání doslovně kopy, a i tak se jim podařilo zvládnout skoro půlku plánované plochy hřbitova a výsledek stojí za vidění - hřbitov už nejen "tušíte", stává se kultivovaným pietním místem. Podvečer se loučí s dobrým pocitem a těší se na další "kapitolu".
Ve chvílích odpočinku byl prostor i na kochání se krásami přírody. Květy pivoňky, minule ještě zcela nesměle zabalené v kuličkách, už významně naznačují, že budou kvést. Zpoždění je dáno tím, že Rudoltovice jsou 550 m. n. m. Kvete i lupina (vlčí bob), k němuž máme poněkud ambivalentní vztah. Květy má krásné, ale přece jen je nepůvodní - a dost invazivní - rostlinou, která vytlačuje původní druhy a obohacováním půdy o dusík nahrává růstu kopřiv a šťovíků.
