Monice s Pavlem podařilo nalézt lávový kámen správné velikosti a mohli tak dokompletovat opravu pomníku padlých z 1. světové války z roku 1929.
Minulé víkendy se Monika s Pavlem věnovali průběžně sekání trávy, opětovném postřiku chemie proti věčnému mechu a nalezení lávového kamene požadované velikosti a tvaru. Přenos těžkého kamene z ne lehko přístupného místa na památník v Olejovicích bylo náročné, ještě že je, jak Monika říká, "Pája je silák." A stálo to za to, lávová koule padla do hnízdečka betonového žlábku jak ulitá.
Pavel pak na spodek pomníku nahodil beton a do lůžka zakomponoval břidlicovou destičku, na které bude stát lucernička s vázičkou na květiny. Beton zafixoval nano postřikem pro ochranu materiálu.
Monika s Hanou se zatím věnovaly úklidu hřbitova od větví a i bez křoviňáku si poradily s vysokým plevelem - rukama. Vzhledem k tomu, že i v Olejovicích se množí pády stromů - hniloba, která napadá jasany, se stává až epidemií - je v plánu co nejdříve pokácet ty suché, které se naklánějí nad památníkem. Pernou chvilku zažili se stromem i napřímo - když se i přes slunné počasí a za úplného bezvětří uvolnil s kořenem z podmáčené půdy, měla Monika na útěk 3 vteřiny.
