Olejovice (dříve též Olštát či Olštátl/ Ölstadtl) ležely cca 4 km na jih od Města Libavá v mělkém údolí svažujícím se k nedaleké řece Odře. Tato - co do katastru (v rámci VVP) nejmenší obec - byla přístupná ze silnice spojující dříve Město Libavá s Lipníkem nad Bečvou.
K obci patřil olejovický mlýn alias Löbmühle čp. 25 na řece Odře. Sílu řeky využíval zdejší mlynář k mletí obilí, pohonu pily a dříve též k lisování lněného oleje. Právě podle lisování oleje získala obec své jméno.
Doba vzniku obce není přesně známa, uvádějí se letopočty 1456, 1504 nebo dokonce 1610. Centrum vesnice leželo v nadmořské výšce zhruba 560 metrů. Olejovice byly velikostí katastru i počtem obyvatel nejmenší ze všech libavských obcí. V roce 1910, tedy ještě za Rakouska-Uherska, zde žilo 143 obyvatel, v roce 1930 počet obyvatel narostl na 163, z nichž pouze jeden byl české národnosti. Tito všichni žili ve 32 domech.
Centrum Olejovic se nalézalo v horní části obce, kde stála kaple sv. Jana Nepomuckého se hřbitovem, jejíž základní kámen byl položen 9. června 1829. Hned vedle se nacházela budova obecné školy čp. 24 a přes cestu blízko obchodu se smíšeným zbožím čp. 23 spočíval pomník padlým z 1. světové války postavený roku 1929, a sousedící s hasičskou zbrojnicí. Středu obce vévodila rychta čp. 7 rodiny Blasingerů, k níž mimo cirka 29 ha půdy patřila i hospoda s trafikou a pokojem pro hosty.
Před odsunem v roce 1946 čítala obec celkem 32 domů včetně kaple, školy, hasičské zbrojnice, rychty, hostince, dvou obchodů se smíšeným zbožím (čp. 23 a 14), knihovny, záložny a řadou kulturních spolků a organizací.
Dnes na existenci obce odkazují poměrně zachovalé ruiny statků, spolkem Lubavia obnovený hřbitov a pomník padlým z Velké války, který je v roce 2025 postupně rekonstruován.
_ _ _
Zdroje
GLONEK, Jiří. Zaniklé obce Vojenského újezdu Libavá. 1. vyd. [s.l.]: Společnost přátel Poodří, 2007.
MACHALA, Jindřich. Kronika Libavska. 6. dopl. vyd. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2018. ISBN 978-80-260-2270-1.
Hranický deník 2025: zde
_ _ _
