Věnujeme pozornost fragmentům, které se nám dochovaly, o to více, když symbolicky hovoří o naději. Pátrání okolo veršovaného epitafu z náhrobku na jestřabském hřbitově přineslo nečekané zajímavosti, a to ze života autora - kameníka.
Slovní spojení „vytesáno do kamene“ označuje něco trvalé, definitivně dané, co nelze to vzít zpět nebo změnit. Rčení se používalo (dnes se s ním již tolik nesetkáváme) pro pravidla, výroky či rozhodnutí, která mají platit navždy, podobně jako nápisy tesané do kamenných desek na památnících, které přetrvávají generace. Jeden takový nápis se uchoval na náhrobku u farního kostela v Jestřabí.
V kameni vytesaný nápis na náhrobku na hřbitově u kostela Nejsvětejší Trojice je jedním z mála zde dochovaných takto v celku a čitelných. Je na něm uvedeno:
NACH DES LEBENS SORGEN
NACH DES GRABES NACHT
TAGT EIN SCHÖNER MORGEN
IN DES HIMMELS PRACHT
- HAVLÁSEK, OLMÜTZ -
V překladu do češtiny by verše mohly, s pokusem o zachování poetičnosti, znít takto:
PO STRASTECH ŽIVOTA,
PO NOCI HROBU TMÁCH,
JITRO VĚČNÉ ZASKVÍ SE
NA NEBESKÝCH VÝŠINÁCH.
nebo:
PO STRASTECH ŽIVOTA,
PO HROBU TEMNÉ NOCI,
VZEJDE JITRO JASNÉ
V NEBESKÉ VĚČNÉ MOCI.
Verše jsou inspirovány křesťanskou náboženskou poezií 18.–19. století, která se běžně používala na pamětních deskách nebo právě náhrobcích. Symbolicky odkazují na to, že po životě/ zkoušce (= utrpení) a smrti/spánku (= noc hrobu) nastane věčný Nový den nebo úsvit (= vzkříšení).
Verš má strukturu typickou pro epitafy sudetoněmeckých náhrobků z let 1850–1910. Nejbližší doložitelná podoba se objevuje v protestantském velikonočním / pohřebním chorálu:
„Getrost! Nach dieses Lebens Sorgen
durchschlummern wir des Grabes Nacht,
bis an dem ewigen Frühlingsmorgen
unsterblich jeder einst erwacht.“
Verše ctí metrum starých německých náhrobků, konkrétně metrum, které se v německé poezii nazývá trochejský čtyřstopý verš (vierhebiger Trochäus). Ten byl oblíbeným v chorálech, duchovní poezii a náhrobních epitafech, protože jeho pomalu plynoucí, slavnostní rytmus dobře zní při recitaci.
Co je Trochej? Dvouslabičná stopa, kdy se střídá PŘÍZVUČNÁ – nepřízvučná slabika.
Schéma jestřabského náhrobku vypadá takto:
NACH des LÉ-bens SÓR-gen
→ trochejský čtyřstopý verš nebo-li 4 trocheje
NACH des GRÁ-bes NÁCHT
→ zkrácený verš se 2–3 stopami (tzv. katalektický trochej – poslední slabika chybí)
TAGT ein SCHÖ-ner MÓR-gen
→ trochejský čtyřstopý verš
IN des HIM-mels PRÁCHT
→ zkrácený verš se 2–3 stopami (tzv. katalektický trochej – poslední slabika chybí)
Rýmové schéma verše je A B A B (Sorgen — Morgen // Nacht — Pracht).
Poslední řádek na náhrobku v Jestřabí "HAVLÁSEK, OLMÜTZ" odkazuje pravěpodobně na kameníka, který nápis tesal. Tím by mohl být Jan Havlásek, kamenický mistr (?? - 1914). Na jeho život a práci se zachovaly střípky v různách dobových médiích - reklamy na jeho firmu, "holomócká" reference zákazníka, jeho nekrolog a také záznam o soudní při z 25. srpna 1905, jehož překlad zde zveřejňujeme (foto originálního článku je přiloženo).
Který z obou přísahal křivě?
Tuto otázku mělo zodpověděti olomoucké krajské soudní kolegium při líčení konaném dne 26. t. m. proti paní Terezii Havláskové, manželce kameníka Jana Havláska z Nové ulice, obžalované ze zločinu křivé přísahy.
Jan Havlásek byl totiž dne 16. března minulého roku okresním soudem v Olomouci odsouzen pro urážku kameníka J. L. Urbana k peněžité pokutě 100 korun. Jako svědek byl vyslechnut pilníkář Otto Waresi ze Šternberka, muž dosud zcela bezúhonný, jenž s naprostou určitostí potvrdil, že Jan Havlásek v jeho přítomnosti žalobce pana Urbana hrubým způsobem urazil.
Proti rozsudku podal pan Havlásek odvolání a teprve nyní uvedl jako svědkyni svou manželku, aby dosvědčila, že inkriminovaných výroků neučinil. Jeho manželka, vyslechnuta jsouc jako svědkyně, skutečně pod přísahou uvedla, že její muž o panu Urbanovi vůbec nemluvil.
S ohledem na tyto nápadné rozpory mezi výpovědí pilníkáře na jedné straně a výpovědí paní Havláskové na straně druhé byly spisy postoupeny vyšetřujícímu soudci, aby bylo zjištěno, zda křivě přísahal Waresi či Terezie Havlásková.
Státní zastupitelství, přihlížejíc k předloženému materiálu, přiklonilo se k názoru, že křivé přísahy se dopustila paní Havlásková. Obžaloba proti ní vznesená opírala se především o výpověď pilníkáře Waresiho.
Soudní dvůr však výše uvedenou otázku nerozhodl, neboť dospěl k závěru, že nelze s naprostou určitostí vyřknouti, zda křivě přísahala Terezie Havlásková či Waresi. Proto byla obžalovaná po delší poradě osvobozena.
Kameníka Jana Havláska zmiňuje také S. Sýkorová ve své rigorózní práci z roku 2015 v kapitole III. VÝZNAMNÉ ČESKÉ A NĚMECKÉ OSOBNOSTI NOVÉ ULICE/ Řemeslníci na straně 90:
"I někteří čeští řemeslníci se těšili velké vážnosti. Kamenický mistr Jan Havlásek patřil k oblíbeným českým řemeslníkům, kterým se podařilo vybudovat solidní a váženou živnost. Vlastnil domy na Rudolfově ulici poblíž Dřevěného zvonu a na Litovelské ulici. Hlásil se k české řeči, byl také členem mnoha vlasteneckých spolků (např. Matice CyriloMetodějské, Matice školské a Občanské besedy v Olomouci) a Našinec jej doporučoval jako vlasteneckou firmu. Byl respektován a seděl ve výboru Občanské záložny v Olomouci. To mu ovšem nebránilo inzerovat i v německých novinách. Když v roce 1914 zemřel, tytéž noviny jej označily za snaživého a podnikavého majitele rozsáhlého závodu, „který v tomto oboru jest prvním a nejstarším českým podnikem v Olomouci.“ Jeho firma přežila do čtyřicátých let dvacátého století."
- Soňa a Michal, členové spoku Lubavia -
_ _ _
ZDROJE
Sýkorová, Silvie: ČESKÁ MENŠINA V NĚMECKÉ OBCI NA PŘÍKLADU NOVÉ ULICE U OLOMOUCE NA KONCI DEVATENÁCTÉHO A POČÁTKU DVACÁTÉHO STOLETÍ. Rigorózní práce. Místo: UP Olomouc, Filosofická fakulta, rok obhajoby 2015, s.90. Dostupné z: URL
Velký zábavný kalendář na obyčejný rok 1921.
Olomoucký památník 1848-1918, autor Dr. Richard Fischer.
Mährisch-schlesische Post, 29.8.1905.
Král Ječmínek. Humoristický kalendář na obyčejný rok 1902.
Křesťanská rodina. Velký kalendář na rok 1916.
