Věnujeme pozornost fragmentům, které se nám dochovaly, o to více, když symbolicky hovoří o naději. Pátrání okolo veršovaného epitafu z náhrobku na jestřabském hřbitově přineslo i zajímavosti ze života mistra kameníka.
Slovní spojení „vytesáno do kamene“ značí definitivní danost, něco, co nelze to vzít zpět nebo změnit. Rčení se používalo (dnes se s ním již tolik nesetkáváme) pro pravidla, výroky či rozhodnutí, která mají platit navždy, podobně jako nápisy tesané do kamenných desek na památnících, které přetrvávají generace. Jeden takový se uchoval na náhrobku u farního kostela v Jestřabí.
Veršovaný nápis - epitaf - na náhrobku na hřbitově u kostela Nejsvětější Trojice je jedním z mála zde dochovaných takto v celku a čitelných, a zní takto:
NACH DES LEBENS SORGEN
NACH DES GRABES NACHT
TAGT EIN SCHÖNER MORGEN
IN DES HIMMELS PRACHT
- HAVLÁSEK OLMÜTZ -
V překladu do češtiny by verše mohly, s pokusem o zachování poetičnosti, znít takto:
PO STRASTECH ŽIVOTA,
PO NOCI HROBU TMÁCH,
JITRO VĚČNÉ ZASKVÍ SE
NA NEBESKÝCH VÝŠINÁCH.
nebo:
PO STRASTECH ŽIVOTA,
PO HROBU TEMNÉ NOCI,
VZEJDE JITRO JASNÉ
V NEBESKÉ VĚČNÉ MOCI.
Verše jsou inspirovány křesťanskou náboženskou poezií 18.–19. století, která se běžně používala na pamětních deskách nebo právě náhrobcích, symbolicky sdělujicí, že po životě/ zkoušce (= utrpení) a smrti/spánku (= noc hrobu) nastane věčný Nový den nebo úsvit (= vzkříšení).
Verš má strukturu typickou pro epitafy sudetoněmeckých náhrobků z let 1850–1910. Nejbližší doložitelná podoba se objevuje v protestantském velikonočním / pohřebním chorálu:
„Getrost! Nach dieses Lebens Sorgen
durchschlummern wir des Grabes Nacht,
bis an dem ewigen Frühlingsmorgen
unsterblich jeder einst erwacht.“
Verše ctí metrum starých německých náhrobků, konkrétně metrum, které se v německé poezii nazývá trochejský čtyřstopý verš (vierhebiger Trochäus) nebo-li trochej. To je dvouslabičná stopa, kdy se střídá PŘÍZVUČNÁ – nepřízvučná slabika. Trochej byl oblíbeným v chorálech, duchovní poezii a náhrobních epitafech, protože jeho pomalu plynoucí, slavnostní rytmus dobře zní při recitaci.
Schéma jestřabského náhrobku pak vypadá takto:
NACH des LÉ-bens SÓR-gen
→ trochejský čtyřstopý verš nebo-li 4 trocheje
NACH des GRÁ-bes NÁCHT
→ zkrácený verš se 2–3 stopami (tzv. katalektický trochej – poslední slabika chybí)
TAGT ein SCHÖ-ner MÓR-gen
→ trochejský čtyřstopý verš
IN des HIM-mels PRÁCHT
→ zkrácený verš se 2–3 stopami (tzv. katalektický trochej – poslední slabika chybí)
Rýmové schéma verše je A B A B (Sorgen — Morgen // Nacht — Pracht).
Poslední řádek na náhrobku v Jestřabí "HAVLÁSEK OLMÜTZ" (tj. Havlásek Olomouc) odkazuje pravděpodobně na kameníka. Tím byl zřejmě Jan Havlásek, "úředně oprávněný kameník a sochař v Olomouci". Jan Havlásek se narodil 14. října 1854 v Jehnici u Brna, v roce 1889 se usadil v Holici. V 90tých letech v Olomouci převzal do správy sochařský závod po zemřelém J. Mělnickém (1889) a dařilo se mu. Po řadu let byl členem různých národních korporací a institucí. Zemřel dne 5. května 1910 ve věku 60 let po krátké nemoci.
Z jeho života se zachovaly i zmínky v dobových "médiích" - novinách, kalendářích aj. (viz přiložené ukázky u tohoto článku). S. Sýkorová ve své rigorózní práci z roku 2015 na straně 90 o Janu Havláskovi uvádí:
"Kamenický mistr Jan Havlásek patřil k oblíbeným českým řemeslníkům, kterým se podařilo vybudovat solidní a váženou živnost. Vlastnil domy na Rudolfově ulici poblíž Dřevěného zvonu a na Litovelské ulici. Hlásil se k české řeči, byl také členem mnoha vlasteneckých spolků (např. Matice CyriloMetodějské, Matice školské a Občanské besedy v Olomouci) a Našinec jej doporučoval jako vlasteneckou firmu. Byl respektován a seděl ve výboru Občanské záložny v Olomouci. To mu ovšem nebránilo inzerovat i v německých novinách. Když v roce 1914 zemřel, tytéž noviny jej označily za snaživého a podnikavého majitele rozsáhlého závodu, „který v tomto oboru jest prvním a nejstarším českým podnikem v Olomouci.“ Jeho firma přežila do čtyřicátých let dvacátého století."
Je velmi praděpodobné, že firma pana Havláska zhotovila celý jestřabský náhrobek. Ostatně "HAVLÁSEK OLMÜTZ" je uveden také na podstavci náhrobku FAMILIE SCHOLZ na hřbitově zaniklé obce Čermná, který jsme kompletovali v listopadu 2025. Více zde.
Jeho reklama (foto zde u článku) z "Humoristického kalendáře na obyčejný rok 1902 - Král Ječmínek" o šíři jeho nabídky hovoří sama za sebe:
Za příčinou stavby nového skladiště vyprodám 400 kusů moderních umělecky provedených památních náhrobků za ceny velmi snížené
JAN HAVLÁSEK, úředně oprávněný kameník a sochař v OLOMOUCI, doporučuje se co nejslušněji k vykonávání veškerých v obor jeho spadajících prací, zejména uměleckých náhrobků, oltářů, křtitelen, soch, kazatelen, polních křížů atd. ze všech druhů kamene, zvláště však z kararského a modrého mramoru, syenitu, žuly, pískovce a pod. Jelikož mám značnou zásobu všech druhů mramorových desek pro nábytek, které jsem v poslední době přímo z Belgie dovésti nechal, upozorňuji tedy pp. stolařské mistry, kteří nábytek zhotovují, aby se s důvěrou na mě obraceli.
Objednávky se nejrychleji vyřizují. V úctě oddaný JAN HAVLÁSEK.
Závěrem si dovolujeme malou "pikantnost". K osobě kameníka pana Havláska se dochoval také článek ze srpna 1905, který zmiňuje soudní spor o to, zda kameník pan Havlásek urazil kameníka J.L. Urbana. Soudní colegium se nicméně nesešlo kvůli těmto dvěma "cechovním bratřím", ale aby rozsoudilo, zda křivě vypovídala manželka pana Havláska (že její manžel nikoho neurazil) či svědek O. Waresi (který urážku na vlastní uši slyšel). Následující text je překlad, foto článku v němčině najdete mezi obrazovými přílohami tohoto článku.
Který z obou přísahal křivě?
Tuto otázku mělo zodpověděti olomoucké krajské soudní kolegium při líčení konaném dne 26. t. m. proti paní Terezii Havláskové, manželce kameníka Jana Havláska z Nové ulice, obžalované ze zločinu křivé přísahy.
Jan Havlásek byl totiž dne 16. března minulého roku okresním soudem v Olomouci odsouzen pro urážku kameníka J. L. Urbana k peněžité pokutě 100 korun. Jako svědek byl vyslechnut pilníkář Otto Waresi ze Šternberka, muž dosud zcela bezúhonný, jenž s naprostou určitostí potvrdil, že Jan Havlásek v jeho přítomnosti žalobce pana Urbana hrubým způsobem urazil.
Proti rozsudku podal pan Havlásek odvolání a teprve nyní uvedl jako svědkyni svou manželku, aby dosvědčila, že inkriminovaných výroků neučinil. Jeho manželka, vyslechnuta jsouc jako svědkyně, skutečně pod přísahou uvedla, že její muž o panu Urbanovi vůbec nemluvil.
S ohledem na tyto nápadné rozpory mezi výpovědí pilníkáře na jedné straně a výpovědí paní Havláskové na straně druhé byly spisy postoupeny vyšetřujícímu soudci, aby bylo zjištěno, zda křivě přísahal Waresi či Terezie Havlásková.
Státní zastupitelství, přihlížejíc k předloženému materiálu, přiklonilo se k názoru, že křivé přísahy se dopustila paní Havlásková. Obžaloba proti ní vznesená opírala se především o výpověď pilníkáře Waresiho.
Soudní dvůr však výše uvedenou otázku nerozhodl, neboť dospěl k závěru, že nelze s naprostou určitostí vyřknouti, zda křivě přísahala Terezie Havlásková či Waresi. Proto byla obžalovaná po delší poradě osvobozena.
Tolik k jestřabskému "úsvitu z výsosti", přinášejícím naději a pokoj.
~ Soňa a Michal, členové spoku Lubavia ~
_ _ _
ZDROJE
