Ves Jestřabí ležela v mělké kotlině asi 17 km severovýchodně od Olomouce a nacházela se při silnici vedoucí z Olomouce do Města Libavé. Připomínala svým půdorysem písmeno “T”. Protéká jí potok Dorfbach, který pokračuje Hlubokým žlebem/Tiefengrund, v němž pod obcí pracoval vodní mlýn Grundmühle. Potok ústí po sedmi kilometrech zleva do říčky Bystřice v Hlubočkách. Obec ze všech stran obklopovaly kopce. Nejvyšší z nich, dosahující výšky 675 m n.m., nesl jméno Strážisko (Wachhübel).
Související články:
10. 2022 Kleinův kříž s novou stříškou
09. 2022 Přesun dřevěného kříže z Jestřabí
07. 2021 Jaromírův kříž obětí lásky
11. 2019 Nález fragmentu kříže
10. 2019 Adolf Kašpar v Jestřabí
10. 2019 Svěcení kříže v Jestřabí
09. 2019 Jestřabí - 21.9.2019
10. 2018 Jestřabí - dokončení nového kříže 13.10.2018
04. 2018 Jestřabí 2017-2018 - obnova dubového kříže z r.1936
11. 2017 Bílý kámen 11/2017
Historie obce
V pramenech se objevuje od roku 1406 jako majetek nedalekého hradu Hluboký, ale již v roce 1447 je pustá a nově byla obnovena německými obyvateli až v průběhu 16. století. Do roku 1848 byla obec v majetku olomoucké kapituly.
Vesnici dominoval kostel Nejsvětější Trojice z roku 1589. V roce 1930 zde žilo 359 obyvatel v 79 domech. Pozoruhodný je počet místních spolků a družstev - bylo jich 11. V Jestřabí se nacházely i hostinec, obecná škola, obecní dům, dědičná rychta z r. 1584 a hasičská zbrojnice.
Na kopci Strážisko stával větrný mlýn, který vyhořel v roce 1805. Od roku 1858 sloužil na severozápadním konci u cesty do Hluboček další větrný mlýn beraního typu, který však také v roce 1933 vyhořel.
Hospodářské zázemí obce bylo orientované na zemědělství, které se i přes velkou dřinu nacházelo na nízké úrovni v důsledku poměrně vysoké nadmořské výšky, kamenito-písčité půdy s nejnižší bonitou úrodnosti, i nedostatkem vody související s přítomností rozvodí Baltského a Černého moře. Zvláště ceněný byl chov dobytka a mléčné produkty, se kterými se čile obchodovalo. Část obyvatel si přivydělávala i svozem palivového dřeva do Olomouce a okolí. Rozpočet rodin v tomto horském kraji vylepšoval i sběr lesních plodin.
Do ekonomicko-sociální struktury obce doléhal v podstatné míře i vliv průmyslových závodů Moravia v nedalekém Mariánském Údolí a Hlubočkách, kde od pol. 19. stol. nacházeli mnozí obyvatelé práci. Jiní pracovali v břidlicových dolech ve Velké Střelné.
Po vysídlení německých obyvatel byl v celé oblasti zřízen vojenský výcvikový prostor (rozhodnutím vlády z 16. 9. 1946). Nejviditelnějším pozůstatkem obce je zřícenina farního kostel Nejsvětější Trojice, u něhož kdysi stála i budova školy čp. 72, rychta čp. 17 a hostinec čp. 18. Dochovalo se jen torzo kostelních zdí s polorozpadlou věží, zbytek kamenného kříže ve středu obce a téměř rozpadlý dubový kříž z roku 1936, který stál původně na rozcestí do Nepřívaz a Hluboček. Četné jsou zde hloubené, kameny vyzděné studny, jež mohou být pastí pro neopatrné zvíře i člověka.
Nedochované kapličky i skokanský můstek
Mimo jiné zde stály ještě tři kapličky, litinový kříž tragicky zesnulého místního faráře Emila Poštulky z r. 1909 a další tři kříže u cest. Za pozornost stojí i zaniklý skokanský můstek vybudovaný v letech 1934/35 z iniciativy českého lyžařského spolku mezi Jestřabím a Nepřívazy. Významným uměleckým dílem byla polychromovaná socha sv. Jana Nepomuckého, která stála u kostelní cesty z Jestřabí do Varhoště. Pocházela ze zrušeného olomouckého kostela Na Předhradí v místě dnešní pošty u vlastivědného muzea.
Obnova kříže
Zmíněný dubový kříž z roku 1936 byl neznámo kdy přenesen asi o 150 metrů výše severozápadním směrem, kde zřejmě sloužil cvičícím vojskům jako orientační bod. Roku 2018 byl kříž zcela obnoven, a osazen na původním místě členy Okrašlovacího spolku LUBAVIA. Vysvěcen byl 10.5. 2019 farářem Janem Kornekem z Dubu nad Moravou. Osud původního kříže by se jistě brzy naplnil vzhledem k jeho již zchátralému stavu a tak se rozhodlo 17.9.2022 o jeho záchraně přesunem do připravovaného lapidária v libavském kostele, kde jej bude opět možné spatřit již odborně ošetřený a vystavený jako jediný zachovalý dřevěný kříž na libavsku.
Z původní vesnice Jestřabí se zachovaly i dva velmi vzrostlé stromy a to lípa s obvodem kmene téměř 6 metrů, a statný, asi 300letý dub, který vévodí okolí obnoveného kříže. Jsou to jistě nejstarší žijící pamětníci zdejších událostí, leč vzpomínky si nechávají jen pro sebe.
Pověst o vzniku jména obce
Po generace se mezi místními vyprávěl a předával tento příběh: Když už stálo několik stavení, bylo třeba novou osadu pojmenovat. Proto se pod mohutnou jedlí sešli nejstarší muži k poradě. Přemýšleli usilovně, ale vymyslet vhodný název se jim nedařilo. Z beznaděje je vytrhla až silueta dravce kroužící nad nimi v oblacích, v němž rozpoznali jestřába. Přilétal s kořistí pro mladé do hnízda na samotné poradní jedli. A bylo rozhodnuto. Osada ponese jméno Jestřabí/Habicht podle dravého ptáka.
