Již celou dekádu pečujeme a obnovujeme zbylé kulturní památky ve VVP Libavá. Kde se vzala idea pro založení našeho spolku a co se nám podařilo?
Kdy a kde se vzal náš spolek
Krajina vojenského újezdu Libavá prodělala v průběhu 20. století dramatickou změnu své struktury a funkce. Kulturně se Libavsko začalo formovat od 13. století. Na dlouho bilingvním (česko – německém) území převládlo německy mluvící obyvatelstvo až po 30leté válce. Koncem 2. světové války bylo 98 % obyvatel německé národnosti a ti byli (až na nepatrné výjimky) v roce 1946 vysídleni. Odejít muselo okolo 12.000 lidí.
Krajina Nízkého Jeseníku převážně okolo 600 m.n.m. nebyla vzhledem k drsným přírodním podmínkám nikdy zvlášť hustě osídlena, a to se, spolu s absencí důležitých dálkových komunikací, stalo hlavním důvodem pro zřízení vojenského výcvikového prostoru pro československou armádu po 2. světové válce. Obce na Libavsku tak museli ani ne po roce opustit i noví osídlenci, kteří sem mezitím přišli z Valašska nebo i ze Slovenska.
V roce 1947 vzniklý vojenský výcvikový prostor (dnes VÚ Libavá) pohltil 24 sídel (obcí a osad). Zástavba vesnic posloužila jako cíl pro dělostřeleckou palbu, postupně byla sídla cíleně destruována. Po roce 1968 došlo k posílení militární funkce, do vojenského prostoru Libavá bylo soustředěno množství vojáků a vojenské techniky okupační sovětské armády. Ta zbudovala ve vojenském prostoru řadu nových vojenských objektů a zařízení (střelnice, tankové pojezdy, heliporty) a VVP Libavá se stal největším vojenským prostorem na Moravě.
Po odsunu sovětských okupačních vojsk v roce 1991 byl prostor VVP Libavá zredukován (stále je 2. největším VVP v ČR). Militární funkce krajiny Libavé zůstává stále dominantní, ale rozvíjí se do té doby neexistující funkce rekreační a turistická, spojená i s pietními prvky. Obce jako takové byly zničeny a rozebrány na stavební materiál, ale mnoho zůstalo zachováno - hřbitovy (i když neexhumované) i drobné památky na dřívější osídlení, jako jsou pomníčky a památníčky v krajině. V různě devastovaném stavu přežily například kaple (vojnovická) a kostely. Zůstaly také příběhy pamětníků o některých místech a kroniky obcí (vydávané odsunutými obyvateli) s pověstmi a odkazy na původní drobná pietní místa v blízkosti obcí. Stoupá také zájem rodáků a jejich potomků o návštěvu jejich rodných míst.
V roce 2016 inicioval Jindra Machala, mimo jiné autor Kroniky Libavska, vznik Okrašlovacího spolku Lubavia, který by se právě těmto činnostem věnoval. Mapování zbylých památek, jejich renovaci a údržbě, a bezpečnému provázení rodáků do vojenského prostoru. Vše samozřejmě tak, aby nebyl narušován režim VVP.
_ _ _
Věděli jste? Název spolku Lubavia vychází z historického latinského názvu pro Město Libavá. Ten byl přepisem názvu vsi „Lubova“ (přivlastňovací přídavné jméno ke jménu Lub), významem tedy "Lubova ves".
_ _ _
Že doba "povolila", se projevilo také na přístupnosti Ministerstav obrany. Ještě na konci roku 2016 se podařilo vyjednat a uzavřít dohodu s MO dohodu. Lubavia se v ní zavázala k bezplatné péči o zaniklé hřbitovy a drobné památky ve vojenském prostoru a MO se zavázalo, že povede bývalé hřbitovy jako pietní místa se zákazem výcviku, byly tedy vyjmuty z dopadových ploch. Podobná dohoda o spolupráci byla uzavřena také s VLS.
Zaniklé hřbitovy
Kaple, památníky, pomníky etc.
Kamenné a dřevěné kříže
Lubavia má 34 členů mnoha profesí z Olomouckého a Ostravského kraje, kteří věnují svou energii a čas bezplatně. Mnoho prací zvládáme svépomocí, tedy běžnou údržbu míst, ale i např. výrobu a instalaci dřevěných křížů a stacionárních tabulí - ty jsou nyní umístěny na Velké Střelné (u kostela), na Nové Vsi nad Odrou, v Zigarticích a na Smilově. Na odborné kamenické, kovářské a restaurátorské práce najímáme erudované profesionály. Tyto zakázky financujeme z darů a z příspěvků účastníků Bílého kamene. Obnova a renovace větších památek samozřejmě probíhá v součinnosti s Národním památkovým ústavem.
U památek a na zaniklých hřbitovech se zastavují vojáci, místní obyvatelé a také rodáci, kteří přijíždějí z Německa, ale i z jiných zemí. Také proto je potřeba místa udržovat celororočně. A co vše spadá do naší činnosti?
Více najdete v sekci zde na webu včetně podrobného každoročního přehledu. A také v sekci novinek :-)
Do roku 2024 jsme se spolu se skautským oddílem 19. středisko Junáka Velký Týnec věnovali údržbě a obnově poutního kostela ve Staré Vodě u Města Libavá. Díky skautům pod vedením našeho člena Honzy Pečinky vstala Královská studánka doslova z popela. Na počest Honzova 30letého úsilí při obnově poutního místa, pro kterou nadchnul stovky skautů nejen z ČR, jsme u studánky v roce 2025 instalovali pamětní desku s jeho jménem. Od roku 2024 se o Starou vodu stará nově vzniklý spolek.
Za dobu našeho působení od roku 2016 se nám, díky práci našich členů a příspěvkům dárců, podařilo ve spolupráci s s Armádou České republiky, VLS a Památkovým ústavem mnoho dobrého. Za všechny zmiňujeme několik z nich:
2016 > Vzkříšení hřbitovní Vojnovické kaple
Prvním počinem našeho vznikajícího spolku byla dohoda s AČR a VLS o obnově tzv. Vojnovické kapličky, postavené okolo roku 1800 majitelem nedalekého svobodného statku jako pokání za zabití své manželky. Obnovená kaple se stala symbolem spolku a její klíč je i spolkovým znakem. Při obnově byl symbolicky použit kámen ze zaniklých vesnic a dveře vyrobil náš člen Ondra Hrabal ze dřeva Hansmannova dubu. Je zde i pamětní deska za všechny, kteří ve VVP zahynuli. Obnovená kaple byla znovu vysvěcena 6.11.2016.
Každoročně se u ní scházíme se zástupci Armády ČR a VLS na Dušičkové slavnosti, abychom uctili památku všech, kteří ve zdejším vojenském prostoru zahynuli při výkonu svých služebních povinností. Současně vzpomínáme i na ty, kteří tuto krajinu obývali v minulosti – na původní obyvatele odpočívající na dnes již zaniklých hřbitovech, i na ty, kteří museli své domovy opustit a odejít se svými rodinami do neznáma.
2024 > Nová brána do areálu poutního kostela sv. Anny a sv. Jakuba Většího ve Staré Vodě
Osud kláštera piaristů ve Staré Vodě u Libavé je tragickým příkladem zániku kulturního a duchovního dědictví. Z kdysi významného barokního centra vzdělanosti a poutí, založeného v roce 1962, zbyl jen kostel. Chátrání celého areálu započalo po začlenění oblasti do Vojenského výcvikového prostoru Libavá a v únoru 1966 byly zbytky kláštera odstřeleny československými vojáky. Když v srpnu 2023 přišel dar na účet spolku se zprávou, že je určen pro Starou Vodu, usnesli jsme se na spolkové schůzi, že peníze věnujeme na výrobu nové důstojné vjezdní brány do areálu kostela.
Památkový ústav doporučil pro realizaci firmu BALDOMERUS ze Šternberka, která má s oblastí sakrální architektury bohaté zkušenosti. Bratři Kořenkovi připravili návrh, který symbolicky odkazuje k původní dřevěné bráně kryté štítem se stříškou (realizovat původní podobu brány není možné z důvodu stále pokračující rekonstrukce kostela, která vyžaduje možnost vjezdu např. jeřábu a jiné techniky). Návrh byl schválen, pánové Kořenkovi bránu přes zimu roku 2023 vyrobili včetně žárového pozinkování a finálního nátěru. Město Libavá v létě připravilo osazení a betonové patky a v červenci 2024 byla brána během jednoho dne osazena. Více o celé akci zde
2025 > Renovace sochy Panenky Marie nad Vojnovicemi
Osamělá, střelami poškozená socha na horizontu Oderského vrchu má pohnutou historii. Nechal ji postavit mlynář z nedalekých Vojnovic u svých pozemků. Když se mlynář dozvěděl, že příležitostný mlynářský pomocník přivedl jeho dceru do jiného stavu a utekl, vyhnal ji z domu. Dcera se v zoufalství utopila v Odře pod mlýnem. Náš spolek inicioval a zařídil rekonstrukci sochy, stojící na místě, kde údajně tato dívka ráda sedávala.
Socha byla očištěna a konzervována, neboť dírami po kulkách dovnitř vnikala voda, jejíž působení by pro sochu bylo časem fatální. Doplněny byly jen nutné otvory, socha nebyla upravována do původní podoby, kdy držela v rukou Ježíška. Zůstává, podobně jako kostel ve Staré Vodě, mementem toho, jak s ní bylo nakládáno. Více o renovaci sochy zde
Vážíme si toho, že se nám 10 let daří spolupráce s Armádou ČR a VLS. Bez jejich podpory by naše činnost nebyla možná. A děkujeme všem vám, kdo na naši činnost přispíváte - zájmem o ni a oceněním, dobrovolnicky přiloženou rukou k dílu nebo finančním příspěvkem.
