V časopise POODŘÍ 3/2012 vyšel článek historičky Jany Krejčové o zaniklých místech ve VVP: Nová Ves nad Odrou, myslivna u Zeleného kříže, Smolno a filiální kostel sv. Antonína Paduánského.
V jihovýchodní části obce ve směru od Zeleného kříže ležel obecní hřbitov, v centru obce stál kostel sv. Antonína Padovského a od něho východním směrem přes cestu budova školy č.p. 45. Rychta č.p. 27 byla obydlena rodinou Wilhelma Schwacha. Mlýny bývaly v obci dva, tj. údajně nejstarší větřák na lipenském panství (zanikl někdy v letech 1918/1919 a Rössnerův vodní mlýn na Odře (č.p. 35), známý též pod názvem Neueigenermühle, který se nacházel asi jeden a půl kilometru jižně od obce. Místní severně orientovaný kostel byl původně zasvěcen sv. Judovi Tadeáši.
Zbudovala ho obec v roce 1712. Farností Nová Ves nad Odrou patřila k Čermné na Moravě. Předtím v letech 1780–1784, kdy byla v Čermné pouze expozitura, patřila Čermná i s Novou Vsí pod jestřábskou farnost a tudíž tamní farář měl povinnost sloužit na titulární svátek kostela na sv. Apoštola Judy Tadeáše a na sv. Antonína Padovského čtenou mši svatou a také měl povinnost v Nové Vsi pohřbívat.
V roce 1812 byl kostel opraven a v roce 1862 rozšířen a opatřen novou střechou. Kamenná stavba na obdélném půdorysu s trojbokým závěrem bez oken, byla přibližně necelých jedenáct metrů dlouhá a sedm široká. Loď byla osvětlena čtyřmi obdélnými okny s půlkruhovým zakončením, její strop byl dřevěný. Ze středu hřebene střechy patrně na půdorysu šestiúhelníku vyrůstala sanktusová věž s lucernou a cibulí. Střecha byla pokryta břidlicí. Do kostela se vstupovalo z průčelí chráněného patrně závětřím, nad vchodem bylo půlkruhově zakončené okno. Dveře do kostela byly zabezpečeny nejen zámkem, ale i železným hákem. Čtyřboká zděná zákristie, uvnitř klenutá, byla umístěna u západní zdi. Vstupní dveře zhotovené z tvrdého dřeva byly opatřeny jen jednoduchým zámkem. Její vnitřní prostor osvětlovala dvě úzká okénka, uvnitř zpevněná železnými háky. Do skříně v zakristii se ukládala část mešních rouch a kostelní prádlo. Vpředu i vzadu zvalbená sedlová střecha byla pokryta břidlicí.
Jediný oltář se soustruženým tabernáklem byl doplněn obrazem patrona kostela sv. Antonína Padovského. Nad vchodem do zákristie byl zavěšen obraz českého patrona sv. Jana Nepomuckého a na protější stěně obraz sv. Floriána, ochránce před ohněm. Po stranách lavic blíže presbytáři na asi metrových podstavcích byly vystaveny dřevěné sochy Panny Marie (vpravo) a Ježíše Krista (vlevo) přibližně sedmdesát centimetrů vysoké. Autoři výzdoby kostela nejsou známi. Samozřejmě nechyběla kazatelna umístěná na evangelní straně kostela, v tomto případě zhotovená jen ze dřeva, ale zato malovaná, a pozitiv z druhé poloviny 18. století umístěný v zábradlí dřevěného kůru. O něm máme zprávu z 5. června 1947, kdy ho popsal kolaudátor varhan Gustav Pivoňka: „Flöte major 8´, Flöte minor 4´, Principal 4´, Oktava 2´, Oktava 1´. Pivoňka ještě nástroj charakterizoval takto: „Pro kostelní potřebu už se nehodí, ale bylo by dobře tento starožitný nástroj poopraviti a uložiti do musea.“ Sehnal dodává, že nástroj zmizel beze stopy. Pivoňka referoval konzistoři o varhanách zrušených kostelů ještě i 12. června 1947, ve své zprávě se zmínil znovu i o pozitivu v Nové Vsi nad Odrou. Ke zprávě se měl vyjádřit konzistorní revident P. Stanislav Svoboda a o stavu varhan byl ústně informován i předseda arcidiecézní památkové rady P. Petr Křivák. Ten však nenašel „místo, kam by tento historicky cenný nástroj uložil“.
Na to 20. června reagoval biskup Dr. Stanislav Zela poznámkou: „Ad Nová Ves. Jsem si jist, že pro malinké starobylé varhánky se v Olomouci místo najde. Když nikde jinde, tedy v arcib. residenci. Tedy je dopraviti do Olomouce.“ Nějaký menší nástroj se skutečně nacházel na chodbě v arcibiskupské rezidenci ještě v roce 2000. Zachována byla horní část skříně, kde bývají píšťaly, část píšťalového fondu (dřevěné a cínové zdeformované) byla rovněž zachována, část chyběla. Scházela i traktura (součásti nacházející se mezi ovládacími a výkonnými prvky v nástroji, v tomto případě šlo asi o rejstřík) a hrací stůl.
Původně byl nástroj patrně opatřen vzdušnicí. Nátěr skříně byl víceméně jednobarevný, ale zdobený nespecifikovanými řezbami. Skříň byla vysoká asi dva metry, rovněž tak široká, hloubka činila si jeden metr. Popsané části byly odvezeny na neznámé místo. O podobném nástroji nalezeném ředitelem kůru Gustavem Pivoňkou na půdě dómu sv. Václava se zmiňuje i Antonín Schindler. O jiných hudebních nástrojích v kostele sv. Antonína Padovského nejsou zprávy.
Kostelní lavice stály ve dvou řadách s uličkou uprostřed. Pod kazatelnou byla umístěna další skříň, v níž se uchovávala také bohoslužebná roucha, protože v zákristii pro ně nebyl dostatek místa.
Portatile bylo konsekrováno v roce 1781 olomouckým světícím biskupem Karlem rytířem z Rosenthalu. V oltářním kameni byly uloženy ostatky sv. Eutropia, Severiana a Fulgencia. Do inventáře patříval stříbrný pozlacený kalich s paténou (25 lotů), na jeho noze byla údajně vytepána písmena W. R. K roku 1946 se uvádí jen postříbřený mosazný kalich s paténou. Vzhledem k chudobnému kraji bylo zhotoveno i ostatní bohoslužebné náčiní, tj. aspergil, oltářní zvonek, monstrance, oltářní svícny a oltářní lampa. Jen z mosazi, mědi nebo z cínu. Dále jsou v inventáři kostela uvedeny dvě bílé kasule, po jedné červená, fialová a černá a dokonce i dva pluviály, jeden černý a jeden bílý (ty se užívaly jen při nejvýznamnějších příležitostech), dále alby, rochety, korporálie a další drobné části liturgického oděvu a oltářní výbavy. Bez podrobností je uveden i oltářní obraz, kanonické tabulky, pohřební kříž, mešní kniha, misál čtený při pohřbech, agenda, skříň na uložení parament, lavice pro děti, dřevěný kříž, pacifikál, mramorová kropenka na svěcenou vodu, zpovědnice, celkem seznam čítá devětapadesát položek. Tento stav se od roku 1930 neměnil.
K roku 1863 se na sanktusové věži zmíněny dva zvony, a to z roku 1712 a 1763 z nich starší byl v roce 1916 rekvírován a v roce 1924 nahrazen zvonem novým. Nakonec byly oba odevzdány v průběhu druhé světové války. Váhu a jména starých zvonů známe z inventáře z roku 1805: zvon sv. Antonína Padovského vážil asi 30 pfundů, zvon sv. Floriána asi 28 pfundů, oba byly bez nápisů. Hřbitov měla obec původně v Čermné, ovšem vzhledem na Libavsku rozšířenému vampyrismu si místní zbudovali roku 1712 hřbitov i kostel v obci. Ještě v roce 1805 byl hřbitov obehnán jen dřevěným plotem. Nové svaté pole s márnicí bylo založeno v roce 1834 na jihovýchodním okraji vsi, a to na obdélném půdorysu, obehnáno kamennou zídkou se vstupní železnou bránou. Pozemek byl získán od rodiny Mauerovy. Po devastaci hřbitova jako poslední stál jen náhrobní kámen Franzisky Schindlerové.
Starší německá literatura uvádí, že obec byla založena lokátorem, který přišel z Aigenu u Salcburku, a to kolem roku 1600. Proto byla pojmenována Neueigen (název platný asi od roku 1620, původně snad Neu Aigen). Dle Hosáka však byla obec založena v 16. století. Patřívala původně k lipenskému panství, Jiřím z Vrbna na Helfštýně jí bylo v roce 1604 uděleno privilegium, ve kterém se uvádí název Neu Oderberg. Později se stala součástí hranického politického okresu (od 1850) a byla tak jedinou obcí z bývalého lipenského panství v soudním okrese Město Libavá. Poté od roku 1868 náležela do šternberského okresu, od roku 1909 okresu Moravský Beroun a od roku 1949 okresu Olomouc.
Obec se dělila na Dolní (Niederdorf) a Horní (Oberdorf). Jejím katastrem protékají tři potoky (Ganzweidbach – Husí potok, Smolnauerbach – Smolenský potok a Schwarzbach – Černý potok) a řeka Odra.
Po skončení druhé světové války se komisařem v Nové Vsi nad Odrou 19. června 1945 stal Antonín Řezníček, narozený 9. září 1919 ve Velké Bystřici, bytem tamtéž čp. 144. Dle hlášení podaného Okresní správní komisi v Moravském Berouně žilo přibližně ve stejnou dobu v Nové Vsi nad Odrou 36 mužů, 86 žen a 65 dětí do věku čtrnácti let. Jedno sto osmdesát sedm starousedlíků bylo odsunuto v roce 1946 do nového domova, a to třemi transporty, vypravenými v květnu, červnu a říjnu z Moravského Berouna, kde byli novovesští před odvozem soustředěni v lágru. Zůstalo po nich asi 55 domů, které osídlilo jen dvacet českých rodin. Po vzniku vojenského prostoru bylo rozhodnuto, že ani v Nové Vsi nad Odrou nezůstane žádné civilní obyvatelstvo, čímž byla ves odsouzena k dalšímu vysídlení a následně k demolici, která probíhala již v letech 1947 a 1948.
Prvním z farářů, kteří se dotazovali olomoucké arcibiskupské konzistoře na možnost odvozu církevního majetku z Libavska, byl P. Augustin Spurný z Nového Hrozenkova, a to již 24. října 1946. Od něho později byly patrně konzistoří převzaty knihy (oddavkové a křestní matriky, knihy zemřelých z různých let, jejich indexy, knihy nadací a reversů, kostelních účtů, pokladní deník, jednací protokol z posledních let, pamětní kniha farnosti, složka s úředními listinami a spořitelní knížky. Hotovost filiálního kostela v Nové Vsi nad Odrou činila tehdy pouhých 66,- Kčs a po zaplacení revise účtů byla patrně nulová. Současně byly převzaty dva(!) mešní kalichy s paténami, jedno ciborium, dva koberce a klíčky ke svatostánku. Soupis bohužel není opatřen datem ani místem.
n datem ani místem.15) Podle § 2 odst. 1 zák. č. 169/1949 Sb. obec zanikla dnem 1. července 1950, kdy její území bylo zcela pojato do vojenského újezdu Libavá. Církevní tajemník KNV v Olomouci Ladislav Horák ještě v dubnu roku 1951 podával hlášení Státnímu úřadu církevnímu (SÚC) v Praze, v němž je uvedeno, že kaple v Nové Vsi nad Odrou „je zničena, bez vybavení, nic k odvozu“. V tzv. domašovském nálezu byl i výpis ze jmění farního úřadu v Čermné a filiálního kostela v Nové Vsi nad Odrou ze dne 8. března 1952. Ten bohužel nebyl odevzdán Státnímu okresnímu archivu v Olomouci a zůstal v soukromém držení.
Místo leží na tradiční křižovatce silnic z Olomouce do Potštátu a z Města Libavé do Lipníka nad Bečvou. Myslivna (lesovna) u Zeleného kříže byla vystavěna za Roberta hraběte Althanna, předtím se užívalo domu č.p. 40, který stával na horním konci obce směrem k Zelenému kříži. Budovu koupili v roce 1870 manželé Josef a Aloisia Fichtnerovi, v držení rodiny zůstala až do roku 1946. Do první světové války Fichtnerovi v domě provozovali i hostinství.
Dvojdomek č.p. 47 a 48 stával přes cestu naproti myslivně. Další hájovna č.p. 49 stála na samotě asi jeden a půl kilometru jižně od obce směrem k Zelenému kříži. Přesné datum demolice budov u Zeleného kříže není známé. Řadu let slouží pozemek, který po nich zůstal, pro složení štěrku a posypového materiálu a jako místo pro skládku vytěženého dřeva. V posledních letech je zde pozitivní snad jen to, že Vojenské lesy a statky ČR, s.p., divize Lipník nad Bečvou, vyčistily studánku u Zeleného kříže.
K Nové Vsi nad Odrou patřila rovněž lesní trať Smolno, která byla známá jako pohřebiště popravených zločinců a také sebevrahů, které sem vozili např. i z Valašska. O okolnostech, které k tomu vedli a které takový akt doprovázeli, o pověstech aj. zajímavosti vztahující se k tomuto tajemnému území nikoho (na hranicích panství lipenského, veselíčského a olomoucké kapituly), podrobně popisuje Josef Richter.
1. U mlýna Franze Rössnera (Rössnermühle) č.p. 35 v údolí Odry stála kaple, připomínaná již na konci 16. století. Byla postavena patrně na podkovovitém půdorysu (asi tři krát čtyři metry) do výšky měla něco přes dva metry. Sedlová střecha byla pokryta břidlicí, ve štítu byl kovový křížek. Štít byl laťový, uprostřed v rámu za sklem byl vložen blíže neurčený obrázek, do kaple se vstupovalo z průčelí.
2. Dřevěný, tzv. Zelený kříž, asi pět metrů vysoký, s plechovým korpusem Krista stával naproti myslivně do padesátých let minulého století, kdy byl odstraněn při rozšiřování komunikace. Byl památkou na nešťastnou událost, při které pytlák zastřelil hajného. Obnoven byl až v roce 1998 patrně péčí Vojenských lesů a statků ČR, s.p., divize Lipník nad Bečvou. Jde o dřevěný kříž vysoký asi 3,5 metru, umístěný na malém kamenném podstavci a opatřený letopočtem. Kříž má ve srovnání s původním křížem, jehož podobu známe z fotografií, a nakonec i v porovnání s latinským křížem, velmi nesourodé proporce. Po jeho obou stranách byly nevhodně vysazeny chvojky a celek působí dosti nešťastně.
3. Kamenný kříž, osazený na odstupňovaném hranolovém podstavci, který je v dolní části volutově rozšířen, je na čelní straně ozdoben reliéfem mušle, nad ní eucharistickým symbolem, tj. kalichem s hostií, obilnými klasy a vinnou révou a nápisem ES IST VOLLBRACHT (Dokonáno jest). Tato kamenická práce stávala původně u kostela sv. Antonína Padovského. Dle nápisu Gewidmet von den Wohltätern der Gemeinde Neueigen 1908 (Věnováno dobrodinci obce Nové Vsi 1908) jde o kříž pořízený obcí. Při jeho rekonstrukci v roce 1994 byl nákladem rodáků zhotoven nový vlastní kříž. Ten byl umístěn na původní podstavec a celek byl osazen na místě někdejšího hřbitova. Tento památník na obec a jeho obyvatele byl znovu požehnán 4. května 1996 budišovským farářem P. Josefem Byrtusem. Slavnostní projev měl Bruno Domes. Při slavnosti účinkoval sextet dechové hudby Spálovanky. Za křížem byla postavena nízká zídka z kamenů pocházejících z demolovaných stavení v okolí, na ní za křížem je osazena deska z černého mramoru připomínající základní údaje o dnes již neexistující obci. Stavební práce odvedla Stavební huť Holub z Frýdku-Místku, která pracovala na první etapě obnovy kostela ve Staré Vodě.
4. Pomník zřízený na památku obětí první světové války stával před kostelem, bližší podrobnosti o něm nejsou známy.
Seznam kněží, kteří vykonávali duchovní správu v Nové Vsi nad Odrou, byl publikován v příspěvku věnovaném kostele sv. Maří Magdalény v Čermné na Moravě.20) Z vysídlené rodiny Fichtnerů z Nové Vsi pochází katolický kněz Andreas Rieg (narozen 1963 v Německu, vysvěcen 1994), jeho matka Erika Fichtnerová se narodila v domě č. 40. Do Nové Vsi přišla rodina Fichtnerova z Čermné.
....
ZDROJ
KREJČOVÁ, J.: Nová Ves nad Odrou (Nová Ves, Oderberg, Neueigen), myslivna u Zeleného kříže (Beim grünen Kreuz), Smolno (Smolná, Smolnau). Filiální kostel sv. Antonína Padovského. Časopis POODŘÍ 3/2012, s 52-57. Článek v pdf
