Nová Ves nad Odrou (přídomek „nad Odrou“ se začíná užívat až po roce 1918) ležela na důležité komunikaci spojující Město Libavá s Lipníkem nad Bečvou.
Související články: Podzimní pracovní setkání v Nové Vsi 3.10.2020, Olmützer Kulturtage - Silou vody, Revitalizace kříže v Nové Vsi nad Odrou
K Nové Vsi nad Odrou nepatřil jen větrný mlýn, stojící do roku 1919 pod JV úbočím Wachbergu, ale i mlýn na řece Odře – tzv. Rössnermühle čp. 35, vzdálený od vesnice něco přes 1 km. U mlýna uváděného v pramenech již na konci 16. století se nacházela rovněž malá kaple.
Obyvatelstvo se živilo zěmědělstvím, prací v lese a přes léto i ve stavebnictví. Ve starší době byla obec známá i výrobou dřevěných lžic. Po okolí se nacházely četné lomy, jež představovaly hlavní zdroj stavebního materiálu. Lidé si také v sezóně přivydělávali sběrem hub, jahod, malin, ostružin a brusinek, které často chodili prodávat na trh do Lipníku nad Bečvou. V době druhé světové války bylo nemálo obyvatel zaměstnáno v továrnách firmy Moravia.
Větších vlastníků půdy nad 10 ha měla Nová Ves nad Odrou jedenáct, z nichž čtyři nejvýznamnější držely nad 30 ha půdy. Do roku 1918 pěstovali sedláci na svých pozemcích z velké části i len, později se více zaměřili na chov dobytka a produkci mléka, která se soustřeďovala v mlékařském družstvu ve Městě Libavé.
V katastrálním území obce se rovněž nacházela lesní trať Smolno (Smolná – Smolnau), ležící jižně od obce, kam měla být ze širokého okolí svážena těla popravených zločinců a sebevrahů.
Dnes je tato lesní trať (v okolí rybníků na Smolenském potoce) známa díky přírodní rezervaci Smolenská luka, vyhlášené v roce 1993.
Obec dnes připomíná, kromě rozvalin hospodářských usedlostí a hřbitova, o nějž se stará spolek Lubavia, zejména pamětní kříž stojící nedaleko zničené filiální kaple sv. Antonína Paduánského z roku 1712. Korpus kříže pochází z roku 1908 a byl renovován bývalými rodáky v roce 1996.
