MENU
Zpět na výpis akcí

Pietní dušičková slavnost 2026

Datum konání: 13.11.2026
Ačkoliv letos připadlo datum tradičního setkání u Vojnovické kapličky na "pátek třináctého", akce proběhla důstojně, s bohatou účastí, a s mnoha až symbolickými propojeními.
Související obec: Vojnovice – Kriegsdorf

V pátek 13. listopadu se u Vojnovické hřbitovní kapličky opět sešli lidé, které spojuje úcta k historii krajiny Libavska a památce těch, kteří zde kdysi žili, sloužili nebo nalezli místo svého posledního odpočinku - zástupci Armády ČR, Vojenských lesů a statků, a spolků, které se na Libavsku starají o zachování kulturních památek tohoto regionu. 

Setkání zahájil předseda našeho spolku Lubavia, Jindřich Machala. Připomněl složitou historii území, jeho proměny i osudy lidí, kteří zde po generace žili, než byli nuceni své domovy opustit. Zdůraznil, že ačkoli může dnes krajina vojenského prostoru působit opuštěně, ve skutečnosti v sobě uchovává nespočet lidských příběhů. Vzpomněl i období, kdy se Libavá stala dočasným domovem sovětských vojáků. Mnozí zde prožívali náročnou službu, často odloučeni od svých rodin a okolního světa. Jeho slova se následně obrátila i k současnosti a k Armádě České republiky, která prostor nadále využívá k vojenskému výcviku a současně hledá cestu, jak skloubit jeho vojenské poslání s uchováním historické paměti.

Svou osobní zkušenost shrnul slovy: „Znal jsem a znám mnoho vojáků, potkával jsem se s nimi a měl možnost je dobře poznat. Vím, že právě oni patří k těm posledním, kdo by si přáli válku. Byli by totiž první, kdo by na ni doplatili. Bohužel však žijeme v době, kdy armádu potřebujeme více než kdy jindy.“

Osobní rozměr posílila Jindrova vzpomínka na někdejší německé obyvatele Libavska, pro které zůstává tento kraj domovem i po mnoha desetiletích. Při jedné z dávných návštěv rodáků se při loučení obrátil na svého dobrého přítele Aloise Grommese s přáním šťastné cesty domů. Jeho odpověď vystihla vztah mnoha vyhnaných rodáků k místu jejich narození: „Já se vracím tam, kde žiju. Doma je a zůstane tady.“ Právě tato slova připomněla, že domov není jen místem, kde člověk právě žije, ale také krajinou vzpomínek, rodinných příběhů a kořenů, které nelze jednoduše přetrhat.

Následně se nový šternberský děkan P. ThLic. Pavel Stuška, Ph.D. (v úřadu od 1.7.2026) ujal duchovní části pietního setkání. Ve svém projevu propojil vojenskou službu s lidskostí a soucitem příběhem svatého Martina, římského vojáka, jenž se při setkání s promrzlým žebrákem rozdělil o svůj plášť. Mečem rozťal část svého vojenského oděvu, který mu jako vojákovi ani plně nepatřil, a daroval ji člověku v nouzi, aby se mohl zahřát. Příběh se stal nadčasovým připomenutím toho, že i v prostředí spojeném s vojenskou mocí mají své místo milosrdenství, solidarita a obyčejná lidská pomoc.

Ssetkání bylo plné symbolických propojení 

Letos zde, spolu se zástupci AČR, VLS a místní samosprávy, stáli členové obou spolků působících na Libavsku - Okrašlovacího spolku Lubavia i spolku Poutní místo Stará Voda. Poprvé vedle sebe.

Pan děkan zakomponoval do své "první vojnovické piety" symbolicky - položením bílých růží - přání, aby se spolkům dařilo v jejich poslání, a také v rozvoji vzájemné spolupráce. A aby se dařilo spolupráci obou spolků s libavskou samosprávou ve prospěch uchování kulturního a historického odkazu i zbylých památek libavského regionu. Není možné minout také symbolické spojení vedoucích rolí pro civilní obec a sousední vojenský prostor v osobě pplk. Ing. Ladislava Zakuťanského. Ten se letos dušičkové slavnosti zúčastnil letos poprvé v roli (designovaného) starosty za Město Libavá a zároveń ještě v roli přednosty újezdního úřadu, se kterou se na konci roku rozloučí. Za Město Libavá se akce zúčastnili také místostarosta Petr Novák a paní ředitelka ZŠ spolu s paní zástupkyní.

Slavnostní a důstojnou atmosféru celého setkání již tradičně podtrhovali svými hudebními vstupy trubači Vojenských lesů a statků, a duchovní vzpomínku doprovodil Mgr. Vladimír Kelnar z pražského arcibiskupství, který je zároveň členem spolku Poutní místo Stará Voda u Libavé, z.s. 

Listopadové setkání u Vojnovické kapličky připomnělo, že krajina Libavska není jen vojenským výcvikovým prostorem nebo souborem zaniklých vesnic na starých mapách. Je především místem lidských osudů, radostí i tragédií, které si zaslouží zůstat v naší paměti.

Kéž se přání o spolupráci v zájmu udržení živého odkazu LIbavska naplní.

_ _ _

Vojnovická hřbitovní kaplička představuje jakýsi symbolický středobod všech zaniklých obcí na území vojenského prostoru Libavá. Při její rekonstrukci byly do zdiva vloženy stavební fragmenty pocházející z jednotlivých zaniklých vesnic. Kaplička se tak stala nejen místem vzpomínek, ale i hmatatelným spojením s minulostí celého kraje.

Pro rodáky a jejich potomky představuje téměř neodmyslitelnou zastávku při návštěvách někdejšího domova. Přicházejí sem, aby v tichosti zavzpomínali na své předky, pomodlili se a alespoň na chvíli se vrátili ke svým kořenům.

Právě znovuvysvěcení obnovené kapličky v roce 2016 dalo podnět ke vzniku tradice listopadových pietních setkání. Jejich smyslem je připomínat nejen někdejší obyvatele zaniklých obcí a oběti válečných událostí, ale také vojáky, kteří při službě ve vojenském prostoru přišli o život.



Zpět na výpis akcí