Pozvání z pera Jindry Machaly, předsedy našeho spolku, ke každoroční akci uctění památky všech, kteří v libavském vojenském prostoru zahynuli při výkonu svých služebních povinností a všech, kdo tuto krajinu obývali. Letos setkání u Vojnovické kapličky - místa, které symbolicky propojuje všechny, kdo mají k Libavsku vztah - proběhne v pátek 13. 11. 2026.
Pozvání od Jindry Machaly:
Na pietní akci chceme, jako každý rok, vzpomenout jak obyvatele zaniklých obcí Libavska, tak ty, kteří po vzniku vojenského prostoru a jeho následné optimalizaci zde položili své životy. Tato vzpomínka má u potomků původních obyvatel značný ohlas, i když nejsou přítomni pro značnou vzdálenost od svých domovů. Váží si toho, že na jejich předky se v jejich vlasti, tak jsem to od nich často slýchával, nezapomíná. Ano, bydlím jinde, kam jsem byl nucen díky politice mocných odejít. Ale můj domov, moji předkové pochází odsud, z Libavska.
Svým způsobem jsou původní obyvatelé na vzpomínkovém setkání v tomto dušičkovém čase přítomni, neboť jejich ostatky nebyly exhumovány a zůstaly zde na poničených hřbitovech uloženy navždy.
Je úplně jedno, jakého jsme politického myšlení či názorů. Jsou to přece jen naši předchůdci a jejich práce nám umožnila zde žít. Proto si vzpomenutí zaslouží.
Děkuji,
Jindřich Machala, předseda Okrašlovacího spolku Lubavia
_ _ _
Vojnovická hřbitovní kaplička představuje místo uprostřed libavského vojenského újezdu, které propojuje historii s přítomností tohoto jedinečného území. Kaple, která po odsunu německého obyvatelstva a zániku obcí desítky let chátrala, vděčí za obnovu spolupráci Armády ČR, Vojenských lesů a členů okrašlovacího spolku Lubavia, s podporou Vojenských lesů a Města Libavá. Před dokončením rekonstrukce se v létě přijeli podívat i němečtí rodáci z Libavska se svými rodinami, kteří celou ideu velmi ocenili. Když při znovusvěcení kaple v roce 2016 vyjádřil náš předseda přání, aby byl počátek listopadu časem setkání, při kterém by se zavzpomínalo na předky, oběti války i vojáky padlé při službě ve vojenském prostoru, netušil, že se podaří je naplňovat doposud.
