Těžba stříbronosných rud probíhala na Barnovsku od středověku do počátku 20. století. Práci přinášela především obyvatelům z (dnes již zaniklých) obcí Barnov, Rudoltovice a jejich osad. Dobovou atmosféru přibližují fotografie libavského rodáka Matthiase Czihala, dostupné v digitálním archivu Moravské zemské knihovny.
Oblast Jeseníků byla od nepaměti známa svým výskytem rud a pokrývačských břidlic. Jejich těžba je dnes již téměř minulostí a v údolí řeky Odry a nejbližším okolí se vyskytuje řada opuštěných důlních děl.
Dnešní příspěvek se týká dvou dolů, k nimž jsou v digitálním archivu Moravské zemské knihovny dostupné fotografie. Autor snímků, Matthias Czihal, byl z Města Libavé a pořídil je praděpodobně v r. 1890. Fotografie zachycují Franzens Zeche (Františkův důl) a vstup do štoly olověného dolu Willibald Zeche. Oba doly spojuje, kromě autora snímků, i název těžební společnosti Starooldřůvská Barnovská společnost pro těžbu olova a stříbra.
Zaniklý důl na olověnou a stříbrnou rudu. Těžilo se zde od středověku do 19. století. Stříbro se zde nacházelo v žilách jako příměs v galenitu (olověná ruda). Důl se nachází na území vojenského prostoru Libavá, v údolí Malý hub v západním svahu kopce Olověnský vrch (616 m n. m.) nedaleko zaniklé obce Barnov (Bernhau), u zaniklé osady Schmelzgraben. Poloha dolu na Mapy.cz.
Na fotografii jsou horníci pózující před portálem štoly Willibald, za nimi mohutný odval z těžby břidlice a v popředí krytý most nad korytem Odry, jehož břehy jsou zpevněny zdí vyskládanou z kamene. Opuštěné důlní dílo se nachází jižně od obce Staré Oldřůvky, u mlýna v prudkém svahu nad řekou Odrou. Poloha dolu na Mapy.cz.
Zajímavost - most a stříbná pamětní medaile
V článku o bývalých dřevěných krytých mostech (časopis Poodří 2/2018) se uvádí, že kutací práce u bývalého Starooldřůvského mlýna byly zahájeny v roce 1886, těžba však po 10 letech skončila a v dalším období probíhala nepravidelně. Most na fotografii byl poměrně úzký, byla po něm vedena jedna kolej k dopravě vytěžené horniny na odvaly na opačném břehu Odry pomocí důlních vozíků. V článku je zmíněna také pamětní medaile ze stříbra, vydaná v roce 1886. Medaile s průměrem je 28,6 mm byla ražena ve vídeňské mincovně ve dvou provedeních – 203 kusů o hmotnosti cca 10 g a 7 ks o hmotnosti cca 26 g. Na výrobu medailí bylo použivot stříbro z rudy z prvních vytěžených vozů.
Texty na medaili
LÍC (AVERS)
Opis: ALTENDORF-BERNHAUER BLEI- U. SILBER-BERGBAU-GESELLSCHAFT. Uvnitř dvě dubové větve, nahoře zkřížená hornická kladívka, dole štítek s moravskou orlicí a uvnitř sedmiřádkový nápis: AUS/ MÄHRISCHEM/ FEINSILBER/ BEGONNEN/ AM/ 24. MAI 1886/ Entw. V. Dr. F. KUPIDO/ GRAV. V. A. NEUDECK (Vyrobeno z českého ryzího stříbra/ Zahájeno 24. května 1886 / Návrh Dr. F. Kupido/ Rytec A. Neudeck).
RUB (REVERS)
Opis: ZUR ERINNERUNG AN DIE WIEDERAUFNAME DES MÄHR. BLEI- u. SILBERBERGBAUES. Uvnitř je v horní polovině pohled na důl s nápisy FRANZEN‘S-ZECHE 1891 a BERNHAU a v dolní polovině WILIBALD-ZECHE 1891 a ALTENDORF. Jde tedy o doly u Barnova (Bernhau) a Starých Oldřůvek (Altendorf).
_ _ _
Andreas Neudeck, rytec uvedený na lícové straně, žil a pracoval ve Vídni, kde se 18. října 1849 narodil. Kolem roku 1870 byl rytcem mincí a medailí ve Vídeňské hlavní mincovně, od roku 1903 pak vedoucím ryteckého oddělení zde. Zemřel 5. března 1914, dva roky po odchodu do důchodu v roce 1912. Věnoval se výrobě extrémně ostrých rytin (většinou s architektonickými motivy) pro medaile a výrobě téměř všech rubových mincí ražených v mincovně v posledních desetiletích. Kromě zde uváděné pamětní mince se podílel na těchto medailích a mincích.
Ostrost rytin je podepřena technologií strojové ražby, kterou byla medaile vyrobena.
V mnoha regionech Evropy se až do 18. století udržela ruční ražba, zejména v menších mincovnách, ale vývoj technologií od 16. století vedl k postupnému přechodu ke strojové výrobě i v oblasti mincovnictví. Přelomovým byl právě vynález šroubového lisu v 16. století. Mincovní lisy pak pokračovaly ve zlepšování své produkce, a další velký skok přišel v 19. století s průmyslovou revolucí. Parou nebo elektřinou poháněné lisy umožnily masovou produkci, vysokou přesnost a stejnoměrnou kvalitu mincí. Ražba přestala být závislá na fyzické síle a stala se strojově řízeným procesem. Zavedlo se vroubkování hran a ochranné prvky proti padělání.
Princip strojové ražby tkví v tom, že se mince nebo medaile razí najednou z obou stran. Na pevnou spodní raznici (obvykle lícovou) se umístí připravená kovová planchetka požadované velikosti a hmotnosti, a na tu udeří pohyblivá horní raznice (rubová). Kromě zvýšené produktivity umožňuje tato technika velmi jasné a pravidelné reliéfy a souběžný vývoj použití objímky (ocelového prstence, který zabraňuje deformaci polotovaru během ražby) umožňuje výrobu dokonale kulatých kusů.
A cena medaile dnes?
V roce 2023 byla desetigramová verze medaile vydražena v aukci za 5.100 Euro.
_ _ _
ZDROJE
Digitální archiv Moravské zemské knihovny.
Časopis Poodří 2/2018. Radim Jarošek: Bývalé dřevěné kryté mosty na Odře.
_ _ _
