Ves Nepřívaz (do roku 1918 Nepřívazy) ležela v mělké úžlabině náhorní plošiny pod Jílovým vrchem (Maderberg – 616 m n.m.), odkud stéká voda do říčky Bystřice a v serpentinách ji provází horská silnice. Kdo vystoupá až sem, ocení daleké výhledy do údolí, na podzim více slunce nad zamlženou Hanou a v zimě více sněhu. První zmínka o obci, jejímž patronem byl sv. Jan Nepomucký, pochází ze 14. století.
Ves, která již od roku 1340 náležela k hradu Hlubokému, byla krátce poté v držení šlechty a od roku 1447 součástí bystřického panství, které přešlo v roce 1589 do majetku olomoucké kapituly (do 1848). První písemná zmínka o Nepřivazi pochází z roku 1364 (Neprzywas), jako Nepřivaz byla poprvé uvedena v roce 1480 a jako Nepřivazy v roce 1720. Německé názvy Mepperswogen a Epperswagen jsou doloženy k letům 1602 a 1718.
Do třicetileté války byla tato horská ves česká, po ní byla osídlena německými kolonisty a stala se z ní obec německá.
Obyvatelé nacházeli obživu především v zemědělství, kde ve dvacátých letech 20. století pracovalo na 130 lidí. Pěstovalo se hlavně žito, oves, len, brambory, vikev, hrách aj. Bonita půdy zde byla na nejnižší úrovni, obyvatelé žili skromně. Další zhruba tři desítky zaměstnávaly továrny firmy Moravia v Mariánském Údolí a Hlubočkách. Ostatní živily rozsáhlé lesy, převážně v majetku olomoucké kapituly (panství Velká Bystřice), a v neposlední řadě kvalitní a vyhlášené břidlicové lomy. Rozsáhlý katastr obce zahrnoval také samotu Uhustein s břidlicovým lomem, ale i železniční zastávku Smilov - ta funguje i dnes.
Nepřívaz žila poměrně pestrým kulturním životem (ve vsi působilo 9 spolků a organizací), na němž měly svůj podíl především hasiči, coby nejstarší spolek ve vsi (od 1888), Svaz Němců (od 1905), Německý kulturní spolek aj. V obci od roku 1908 působilo i ochotnické divadlo. V okolí proslulá byla rovněž nepřívazská kapela.
Kvalitního spojení s Hlubočkami, kde měla Nepřivaz poštu, telegrafní, četnickou i železniční stanici, se vesnici dostalo až v roce 1924. Elektrifikace obce je prokázána již v roce 1934.
Některé rodiny držely své usedlosti více než sto let, např. Josef Pratschke, č. p. 4 od roku 1769, ostatní zde jmenovaní od roku 1790: Em. Schwarz (č. p. 10), Josef Kluger (č. p. 17), Rudolf Motzke (č. p. 18), Amand Mader (č. p. 19), Rudolf Schenk (č. p. 24) a Rudolf Mader (č. p. 25), všichni až do roku 1946.
Obec byla demolována pravděpodobně roku 1965 a do dnešních dnů mnoho nezbylo: fragmenty kaple (viditelný půdorys), několik nevýrazných fragmentů zdí, zpustlé zahrady, sklepení či nezasypané studny. V bukovém lese nad obcí je k vidění rozsáhlá galerie nápisů v azbuce vyrytých do kůry, která je svým růstem zvětšila a uhladila. Autory jsou ruští vojáci, kteří si tu odbývali vojnu.
Kromě rychty patřily k dominantám obce kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, větrný mlýn tzv. holandského typu, kdysi stojící asi 200 metrů za vesnicí, a Schwarzův kamenný kříž u cesty z Nepřívaz. Kříž u cesty z Nepřívaz do Hluboček z r.1931 byl sovětskými vojáky stržen. Stejný osud potkal i větrný mlýn, kdy jej sověti rozebrali a kamenivo použili do základů nedaleké pozorovací věže.
Nepřivaz měla až do roku 1924 jen dřevěnou zvonici, do kostela chodili nepřivazští do Jestřabí, vzdáleného chůzí asi hodinu. V roce 1924 byla zchátralá zvonice nahrazena kaplí Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. O její stavbu a výzdobu se velkou měrou zasloužil zejména sedlák Josef Polzer. Na stavbu materiálně přispěly i sousední obce Varhošť a Jestřabí, které také spadaly pod církevní správu jestřabské farnosti. Kaple stála přibližně v centru obce na obdélném půdorysu s lomeným závěrem (cca 11 x 6 m), celková výška byla 14 m včetně věžičky a křížku. Orientace kaple: severovýchodně.
Slavnostního svěcení 10. srpna 1924 se zúčastnili i jestřábští a varhoštští občané i usedlíci ze sousedních Hluboček. Farář vedl průvod a dle zvyklostí byla sloužena polní mše svatá s kázáním, poté následovala lidová slavnost.
Do kaple se vstupovalo z průčelí, které bylo celé omítnuté a v úrovni střechy opatřené římsou. Ve středu štítu bylo prolomeno půlkruhově zaklenuté okno. Vstup i boční okna byly rovněž půlkruhově uzavřeny. Fasáda byla členěna lemujícími lisénami, sedlová střecha pokryta štípanou břidlicí. Z jejího hřebene téměř zkraje vyrůstala polygonální oplechovaná věžička ukončená dvakrát odstupňovanou přilbovou stříškou s makovicí a křížem. Strop byl zdoben modrou výmalbou se zlatými hvězdami, oltář - vyřezaný Franzem Motzkem v gotickém slohu - ve vrcholu ukončovala velká socha Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.
Po levé straně kaple stála kamenná socha sv. Jana Nepomuckého, patrona obce. Na jeho svátek 16. května, se každoročně konalo procesí. Socha tohoto patrona vod, mostů a profesí spjatých s vodou (i mlynářů) a ochránce proti utopení, údajně stála původně - obklopena jasany - u hostince (bývalé rychty č. 4), a teprve později byla přenesena ke kapli.
Po pravé straně kaple stával kamenný kříž Ježíše Krista, a od roku 1928 také pomník padlých z 1. světové války. Kamenný kříž pocházel pravděpodobně ze stejné doby jako kaple. Památník obětem 1. světové války byl postaven dále vpravo od kamenného kříže. Byl tvořen vysokou umělou skalkou (ve vrcholu snad s orlem), do které byla zasazena deska se jmény 10 mužů, kteří se z války nevrátili. Pomník byl od okolního prostoru oddělen nízkým plotem a slavnostně byl požehnán 5. srpna 1928.
Na leteckém měřickém snímkování je vidět, že v roce 1966 kaple ještě má střechu, na snímku z roku 1971 je již kaple (a celá obec) zdemolována. Polohu kaple v obci najdete zde.
Inventář kaple (viz foto stránky z fary Jestřabí, inv. č. 19, inventář fary z roku 1933 - zdroj: Okresní archiv Olomouc):
I. v kovu: kalich s patenou, oltářní svícen z mosazi.
II. náčiní: kadidelnice s loďkou, kropenka, sběrný talíř / zvoneček, pulpit. misál, mešní konvička s šálkem, soška bolestné Panny Marie, zpovědnice a lavice, harmonium (1937)
III. paramenty: bílá kasule, velum, oltářní koberec, antependium, ? včetně nádoby
IV. prádlo: oltářní plátna, alby, rocheta, humerál, purifikatorium, korporál, palla, cingulum
V. zvony: oltářní zvonec, věžní zvon
Ves připomíná památník zbudovaný starousedlíky v roce 1993. Památník tvoří základ z nasucho navršeného lomového kamene, do něhož svisle zasazena břidlicová deska tvaru trojúhelníku se zaoblenými hranami. Předprostor pomníku vymezen řadou na sucho kladených plochých kamenů. Na čelní straně desky je upevněna obdélná kovová plaketa s textem:
Zde stála naše rodná obec
Epperswagen (Nepřívazy).
Zmiňována je již v roce 1200,
zanikla v roce 1946.
Hier stand unser Heimatdorf
Epperswagen.
Erwähnt um Jahr 1200 bis 1946.
Podoba mlýna je zachována již jen na fotografii Josefa Kšíra, které uvolnil v digitální podobě Státní okresní archiv Olomouc (SOkA) na konci roku 2025 - více zde
_ _ _
ZDROJE
_ _ _
