V nové vlasti byly naše zvyky a obyčeje z Nepřívazi zcela neznámé. Jednak to byla "jízda kolem osení" (Osterreiten, doslova velikonoční rajtování, pozn. překl.), kdy se na koních objížděla pole kvůli požehnané úrodě a odvrácení neštěstí. Tento zvyk je znám z Lužice, částí Bavorska a Česka.
Ani "klapání" (Klappern) není zde v Hesensku známo. O Velkém pátku a Bílé sobotě nezvoní podle katolické tradice zvony. Velký pátek je časem smutku. Proto kostelní zvony od Gloria svěcení poslední večeře na Zelený čtvrtek až do Gloria velikonoční mlčí. Říká se, že "zvony odletěly do Říma."
Kdy se klapalo?
Několkrát za den děti obcházely vesnici a svolávaly řehtačkami k modlitbě. Dělo se tak v 6, 12 a v 18 hodin. Zvuk byl doprovázen rýmovačkami v rytmu řehtání a ty byly regionálně dost odlišné. Co se říkávalo v Nepřívazi, mi není bohužel známo. Na Bílou sobotu dostaly děti za své služby sladkou odměnu a "peníze za klepání" (Klapperkreuzer, dosl. klapací krejcar; pozn. překl.). Kvůli tomu obcházely dům od domu. (na obr. klapačka, kterou sestrojil můj otec).
Pak následovala pomlázka či mrskut atd. (Schmekostern, odtud severomoravský "šmigrust" pozn. překl.). O tomto zvyku mi otec nic neříkal. Při něm chlapci o velikonočním pondělí táhli vesnicí s pomlázkou/žílou/karabáčem a taškou. Švihali dívky prutem života po zadnici. Přitom se v Nepřívazi říkalo:
"Přišli jsme dnes na šmigrust, přejeme veselé Velikonoce, vytáhněte vejce, slaninu a cukr, raz, dva, tři!"
Škoda, že zde v Hesensku takové zvyky nejsou.
Podle Manfreda Krätschmera (Bärner Ländchen)
_ _ _ _ _
Název článku: Klappern und Schmekostern in Epperswagen
Zdroj: Bärner Ländchen No. 4/2025, s. 156-157
Překlad: Mgr. Marek Bohuš, Ph.D.
Fotografie: internet
_ _ _ _ _
