Přinášíme úryvek z kroniky (Heimatbuch) obce Varhošť - vzpomínka paní Ria Böhnel, rozené Hausner, na květnové události ve Varhošti v roce 1945.
Na začátku května 1945 byla vesnice několikrát napadena ruským letectvem. Při útoku dne 6. 5. 1945 vyhořel dům č. 23, který patřil Josefu Glauderovi. Majitelka, paní Glauderová, si stěžovala, že jí shořelo úplně všechno a že nemá ani fotografii svého pohřešovaného syna Josefa (pohřešován od 17.2.1944 po bitvě v čerkaském kotli). Při tomto útoku zahynuli také dva váleční utečenci, kteří zde na své cestě odpočívali. Došlo i k několika zraněním. Účinek bomb však byl různý. Jedna bomba, která dopadla na dům č. 25, prorazila střechu, zničila vnitřní zeď, projela chodbou do stáje a zůstala ležet u koně, aniž by explodovala.
Dva dny po tomto požáru došlo odpoledne k výbuchu na půdě obytného domu rodiny Adolfa Mücka č. 6 a vypukl nový požár, který se však podařilo omezit pouze na obytnou část. Stáje, stodola a přístřešky byly zachráněny. Ve Varhošti bylo mnoho německých vojáků, kteří se energicky zapojili do hašení. Motorová stříkačka i ruční stříkačka chrlily obrovské množství vody do ohniska požáru. Naštěstí ne všechny bomby a palubní zbraně zasáhly své cíle, jinak by toho z Varhoště mnoho nezůstalo. Sedmého května přišel německý důstojník a oznámil, že následující den bude přes Varhošť přecházet fronta. V obci zavládlo velké rozrušení. Někteří obyvatelé se rozhodli uprchnout. V noci na osmého května obsadil výšinu od rozhledny na Fidlově kopci až k rozvodí na Madrově vrchu pluk horských myslivců a celé území zaminoval.
Ve Varhošti se nebojovalo.
Padl jen jediný výstřel, který zasáhl sotva sedmnáctiletého chlapce. Zemřel okamžitě na střelné zranění hlavy. Byl pohřben na zahradě domu č. 30. Několik lidí z Varhoště, Jestřabí, Hluboček a Velkého Újezdu přišlo o život kvůli minám. Kolem desáté hodiny opustili horští myslivci Varhošť. Poté přišli Rusové a požadovali kapesní hodinky a kořalku. V horní části vesnice toho moc vidět nebylo.
Následovala děsivá noc z 8. na 9. května. Mnohá žena na ni zřejmě nikdy nezapomene. Rusové si vyžádali všechny koně. Okamžitě je zapřáhli a pokračovali dál. Poté byly vyrabovány sýpky a hledaly se ukryté cennosti. Ruské frontové jednotky nebyly tak zlé jako pozdější zajišťovací a týlové jednotky. Bývalí ukrajinští zajatci provedli soupis hovězího dobytka. Každé rodině byla ponechána nebo přidělena jen jedna kráva, v případě větších rodin dvě. Všechen ostatní hovězí dobytek byl shromážděn na loukách v dolní části vesnice. Kvůli nestandartním podmínkám a špatnému počasí mnoho krav onemocnělo a uhynulo. Teprve na podzim byla zbývající zvířata částečně odvezena auty do Olomouce, částečně byla hnána do Velké Střelné.
Později obdržel hostinský Franz Enenkel od Čechů nebezpečný úkol — odstranit miny, které zanechali v okolí němečtí vojáci. Pan Enenkel tuto životu nebezpečnou práci vykonával celé týdny s rozvahou a velkou pečlivostí. Jediný, kdo ve Varhošti přišel k újmě kvůli nášlapné mině, byl pan Franz Hausner (krejčí Franz), který varování pana Enenkela nevzal dostatečně vážně a vstoupil na dosud neprohledanou plochu. Mina mu utrhla nohu.
Velké štěstí měl můj otec Wilhelm Hausner, když při rozvážení hnoje vždy otáčel vůz na místě, kde byla zakopaná truhlíková mina. Jen díky tomu, že byl vůz při otáčení už vyložený a tedy lehčí, přežil. Položené miny způsobily mnoho neštěstí obyvatelům Jestřabí, kde někteří lidé přišli o život.
Ria Böhnel, rozená Hausner
_ _ _ _ _
Zdroj: text i fotografie převzaty z Heimatbuch Haslicht (Domovská kniha obce Varhošť) > kolektivní dílo.
Překlad: spolek Lubavia 2025
_ _ _ _ _
