Obec Varhošť, která připomínala svým protáhlým půdorysem lesní lánovou obec, se v několika řadách rozkládala u horního toku stejnojmenného potoka, nesoucího též název Hadovec. Původ jména Varhošť je slovanský, snad vesnice jakéhosi Varh(g)osta, podobně jako např. Radhošť. Německý název Haslicht snad souvisí s lískovým porostem, další výklad viz pověst na závěr. Půvabné horské prostředí s těžce obdělávanou půdou, horskými loukami a pastvinami, na kterých se pásl dobytek, ustupoval na jižní a západní straně rozsáhlým lesním porostům, patřícím z drtivé části olomoucké kapitule. Ty představovaly vítaný zdroj dřeva spojený s pracovními příležitostmi, a také klidné místo k odpočinku. Proto býval Varhošť častým cílem turistů a návštěvníků z blízkého i vzdáleného okolí. Magnetem byl hlavně upravený pramen Odry s kaplí.
Související články:
12. 2023 Hausnerův kříž v péči kameníků
Historie obce
Varhošť patří ke starším vesnicím na Libavsku, nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1131, kdy zde byl v majetku olomoucké kapituly jeden poplužní dvůr. V roce 1408 patřila ves jako biskupské léno Václavu z Doloplaz a jeho příbuzným bratrům Václavu, Rusovi, Frankovi a Hanuškovi z Doloplaz. Když byla Varhošť v roce 1481 předána jako léno nezletilému sirotku Petru po Janu Mlečkovi ze Zástřizl, že jde o léno „Haslicht“ s ostatními vesničkami a příslušenstvím, které již mnoho let patřilo ke statku (Velká) Bystřice. V roce 1485 majitel velkobystřického panství Vilém z Pernštejna povolil Varhošti a dalším osadám právo dědičné držby usedlostí (tzv. odúmrť) a právo řešit drobné spory na obci. V roce 1505 zde Jan z Kunovic a na Velké Bystřici udělil Bartlu Wagnerovi dědičně svobodnou rychtu a mlýn. Od roku 1521 bývá Varhošť uváděna jako městečko, drželi ji lénem Herbortové z Fulštejna, a to do roku 1565. Po smrti Herborta z Fulštejna bez dědiců, ji biskup Vilém Prusinovský z Víckova udělil Bohuslavovi Prusinovskému z Víckova a Jetřichovi Podstatskému z Prusinovic. V roce 1581 držel městečko Varhošť Hynek Bruntálský z Vrbna. Zřejmě za třicetileté války ztratila Varhošť status městečka a stala se opět vesnicí. V roce 1656 zde bylo jedenáct sedláků a sedm zahradníků, veškerá půda byla ve třetí, tedy nejhorší bonitní třídě. Nejpozději od 17. století byla Varhošť již jen vesnice, která byla součástí statku Velká Bystřice patřící olomoucké kapitule.
V roce 1750 zde byl postaven větrný mlýn a roku 1830 obec vyhořela. Pomístní název úvozu Preussen Grab naznačuje, že zde byli pohřbeni pruští vojáci z dob válek v polovině 18. století.
Obec měla mít v době 16. století, kdy je nazývána městečkem svou faru a snad i kostel, posléze byla do opuštění součástí fary Jestřabí. V roce 1887 zde byla zvětšena starší kaplička a roku 1888 byla zřízena jednotřídní německá obecná škola, obě byly posvěceny téhož roku. V letech 1938-1945 byla Varhošť součástí Německé Říše a byla začleněna do okresu Moravský Beroun. Dne 28. dubna 1946 byli zdejší obyvatelé přesunuti do tábora ve Slavoníně a odtud ve čtyřech transportech odsunuti do Německa - šlo o 340 osob z 81 rodin.
V roce 1911 zde žilo 382 německých obyvatel a v obci byl hostinec, kovář, kolář, kramářství, dva mlynáři a dva obchody se smíšeným zbožím. Ze spolků zde byly: sbor dobrovolných hasičů (1890–1945), Bund der Deutschen Nordmährens „Oderquelle“ (1901–1940), Deutscher Landwirtschaftlicher Ortsverein (1936–1940), Lese- und Fortbildungsverein (1932), Arbeitergesangverein (1932), Deutscher Kulturverband (1932). Spar-und Darlehenskasse (1899). V roce 1930 zde žilo 349 obyvatel, z toho 339 německé a deset české národnosti. Tehdejší katastr obce obnášel 344,52 ha polí, 99,34 ha luk, 3 ha zahrad, 26,87 ha pastvin a 868,88 ha lesů. Na katastru obce se nachází některé z drobných pramenů řeky Odry, pomístní název uvádí Diebs Brundel, tedy zlodějskou studánku.
Pověsti
Jak Varhošť (Haslicht) přišla ke svému jménu
Za dávných časů bývalo u Varhoště město a hrad Blumenau, prý v místech, kde teče potůček Kellergründel. Dnes po nich není ani památky, jelikož se údajně propadly do země. Syn pán hradu Blumenau kdysi vyrazil do lesa na lov, ale příliš se mu nedařilo, a tak ho lovecká vášeň hnala lesem dál bez zastavení, takřka do úmoru. Najednou se před ním objevil zajíc a lovec se za ním pustil, ale únava ho začala zmáhat. Tam, kde naposledy zajíce zahlédl, se najednou temný les rozestoupil a vše zalilo světlo. Unavený lovec spatřil nedaleko hrad, ke kterému v pořádku došel a složil zde hlavu. Na památku zde pak založil novou vesnici a dal jí jméno Zaječí světlo, německy Hasslicht.
Dobří duchové na Varhošti
Většina vesnic měla své dobré i zlé duchy, kteří se v okolí vyskytovali. K těm hodným patřili u Varhoště Mechové ženy a také Rozsévači, kteří často lidem dobře radili. Jednou brzy na jaře chtěl praděd sedláka z č. 13 vyrazit na pole, aby zasel obilí. Cesta vedla z jeho statku přes dvůr a šopu záhumením do polí. Když šel po dvoře, znenadání se před ním objevil Rozsévač a řekl mu „Sedláku nejezdi – pošli nejprve psa!“. Sedlák jej tedy poslechl a poslal napřed psa, který vběhl do šopy, ta se na něj zřítila a pohřbila ho v sutinách. Dnes nám jejich rady chybí, naneštěstí byli totiž později Rozsévači a Mechové ženy zakázáni kterýmsi papežem.
