Milí zigartičtí krajané, na moji výzvu v BL z ledna 2020 se bohužel nepřihlásil nikdo, aby pomohl při obnově pomníku. Tak jsem mu tedy sám a na vlastní náklady vrátil nový lesk.
Související obec: Zigartice – Siegertsau
Mramorový kříž a sokl z pískovce, zřízené Alois-em Potsch-em v r. 1994 byly pokryty lišejníkem a mechem, a pozlacený nápis byl sotva čitelný. Po dvou dnech práce je to nyní opět důstojný svědek naší německé historie ve zničených Zigarticích/Siegertsau. Nejsem smutný z toho, že mi nikdo nepomohl. Práce k uctění našich předků mi činí velké potěšení. A rád pro to obětuji peníze a volný čas. Co mne však trápí je to, že už není zájem navštívit vlast našich předků, neboť příležitost k tomu je lepší, než kdykoliv předtím!
Spolek LUBAVIA nabízí každému Němci, který by chtěl navštívit své rodiště bezplatnou pomoc, obstará povolení ke vstupu do uzavřeného prostoru a postará se o německy mluvící doprovod.
Spolek LUBAVIA vrátil zigartickému hřbitovu jeho pietní vzhled. Členové dobrovolně porazili stromy, vymýtili křoviny, vysekali trní a kopřivy a vztyčili povalené náhrobní kameny. Spolek pod předsednictvím Jindřicha Machaly ještě nikdy neprosil o dary, a přesto vykonává ohromnou práci pro naši německou historii. To nejnepatrnější, co bychom pro to měli udělat, je projevit svůj zájem a říct uctivé Pánbůh zaplať!
Karl Heinz Keiner
TEXT NA PAMÁTNÍKU:
1394 - 1994 Zigartice. Písemně 1394 připomínány.
Měly ca. 300 obyvatel v 76 domech a 636 ha.
Obyvatelé byli 1946 vysídlení do SRN.
Zde stávaly kostel, hřbitov a rychta.
POZNÁMKA: Kromě německého a českého textu jsou v soklu pomníku do kamene vysekána písmena v cyrilském písmu: „JEREVAN 82“. Pravděpodobně některý ruský voják toužil po své vlasti. K tomu mínil Jindřich Machala: „Také oni patří k historii této zbídačené vesnice.“
_ _ _ _ _ _
Zdroj: Bärner Ländchen 2020/ Nr. 09/, str. 381
Překlad: Stanislav Prokop a Anna Halíková, členové spolku Lubavia
_ _ _ _
