Obec Zigartice (nesprávně také Zighartice), německy Siegertsau, se rozprostírala asi pět kilometrů jihovýchodně od Města Libavé, podél potoka Schillerbach (Schülerbach) – Mastník, který ústil do řeky Odry. Horní částí vesnice procházela kolem budov rychty, školy a kostela okresní silnice spojující Město Libavou s Potštátem a Hranicemi. Dominantou obce býval filiální kostel sv. Jana Nepomuckého, který obklopoval hřbitov. Před rozvalinami kostela stojí u vchodu do hřbitovního areálu od roku 1994 kříž coby připomínka smutného osudu zdemolovaného lidského sídla.
Související články:
09. 2023 Reinhold Pommer, zapomenutý olympionik ze Zigartic
01. 2022 Průzkumná akce u Zigartic 16.1.2022
04. 2018 Zigartice (Mastník) - úklid hřbitova 2017
Historie
Obec je zřejmě poprvé zmíněna v listině panství Potštát z roku 1394, a to jako Sighartau. V roce 1547 je uváděn pustý hrad Zighart a byla ves byla zřejmě pojmenována podle něj. V roce 1586 byli obyvatelé osvobození od potažních robot, nemuseli tedy jezdit na daleké fůry. V roce 1606 obdržela vesnice povolení zřídit si vinný šenk. V roce 1621 byla ves osvobozena od dovážení dříví na hrad Potštát a od povinnosti účastnit se panských honů, a to za stálý plat. V letech 1782–1789 proběhl spor s potštátskou vrchností pravidelnou dávku o sypání ovsa a v letech 1818–1823 spor s vrchností o konání potažních robot, z kterých byli osvobození. Nejpozději v roce 1789 je v obci doložena panská vodní pila. V roce 1835 se Zigartice soudili s obcí Čermná o držbu louky mezi těmito vesnicemi.
V Zigarticích stávala dřevěná kaple, na jejímž místě byl postaven po roce 1784 kostel sv. Jana Nepomuckého, který byl filiálním kostelem fary v Milovanech. Do roku 1848 v obci vyučovali místní učitelé v jednotlivých domech, poté byla u kostela postavena malá škola. V roce 1928 byla škola nově přestavěna na dvojtřídku. V obci byl vodní a větrný mlýn.
V roce 1911 zde žilo 303 obyvatel a v obci byli: hokynářka, dva hostince, kovář, obuvník, obchod s obilím, obchod s pivem, dva stoláři a tabáková trafika. Ze spolků zde byli dobrovolní hasiči a Bund der Deutschen (1920), Theaterverein Geselligkeit (1920), Ortsgruppe des deutschen Kulturverbandes (1922), Deutscher Landwirtschaftlicher Ortverein (1936), Deutsch Völkischerturnverein (1938). V roce 1937 byla postavena nová hasičárna, od roku 1936 byla v obci elektřina. Byla zde obecní knihovna a v obci bylo první rádio v roce 1925.
V roce 1946 bylo v obci 57 domů a zhruba 300 obyvatel bylo vysídleno do Německa. Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1946 byl původní český název obce v roce 1948 změněn na Mastník (podle názvu lesa položeného východně od obce), ale v roce 1950 byla obec zrušena a domy byly srovnány se zemí.
Pověsti ze Zigartic
O třech bratřích
Kdysi dávno přišli k Odře tři bratři Gebhart, Zighart a Rudolf. Každý z nich si u místních toků postavil hrad, kolem kterých postupně vznikly vesnice Keprtovice (Kepertsau), Zighartice (Siegertsau) a Rudolfovice (Rudelsau). Hrady posléze zpustly, ale jako památka na ně zůstaly tři vesnice.
O potrestané čarodějnici
Jednomu sedláku v Zigarticích přestaly dojit krávy. Hned se dovtípil, že jde o dílo nějaké čarodějnice a zavolal na pomoc jednoho Valacha, o kterém se vědělo, že ví, co si počít. Ten mu poradil, aby zavřel všechny dveře a okna a nikoho nevpouštěl dovnitř. A před půlnocí aby dal do scezovacího plátna na mléko co nejvíce jehel a vše povařil. Sedlák udělal přesně, comu Valach poradil, a když začaly jehly vařit, ozval se zvenku strašný křik a bědování a někdo pořád bouchal na dveře. Po půlnoci poslal sedlák ven děvečku, ať se podívá, kdo to je. Ta se vrátila s tím, že to byla nějaká cizí žena, která se kroutila bolestí, jakoby ji píchalo tisíc jehel a prosila, aby ji pustila dál. Děvečka ji odmítla a žena požádala o odpuštění. Teprve když jí děvečka odpustila, žena se přestala kroutit bolestí a rychle odešla. Od té doby už krávy dojily na statku zase normálně.
Olympionik ze Zigartic
Reinhold Pommer se v Zigarticích narodil 6. ledna 1935 a zde žil do roku 1946, kdy musel s matkou a sourozenci z rodné vsi nuceně odejít. Jeho láska k cyklistice však začala ještě právě v Zigarticích, kde na kole jezdit začal. Své první závody jel v roce 1950 za cyklistický klub z nedalekého Schweinfurtu. Skvělá forma a dobrá umístění mu v 21 letech vynesla nominaci ke startu na LOH v australském Melbourne 1956. Pommer tehdy šlapal do pedálů společně s G.A. Schurem, E. Hagenem a H. Tüllerem a v klasifikaci družstev společně ve 188 km dlouhém závodě vybojovali bronzovou medaili. A nebýt vnitřní týmové rivality, dopadli by i lépe (všichni čtyři zmínění sice startovali za celoněmecký tým, ale zatímco Schur, Hagen a Tüller pocházeli z tehdejší NDR, Pommer ze Západního Německa, a sice jako tým soutěžili společně, jinak ovšem byli od sebe přísně odděleni). Za bronz obdržel Reinhold Pommer vyznamenání, holicí strojek a kávovou soupravu.
"Ve své skromnosti by se nikdy nezařadil do jedné řady s Eddy Merckxem, Dietrichem Thurauem ani Janem Ullrichem, ale tuto poctu by si zasloužil, a to i proto, že byl skrz naskrz sportovcem ze staré školy“, napsal k 75. výročí od jeho bronzového olympijského úspěchu Günter Flegel v německých novinách Fränkischer Tag.
V roce 1958 Pommer přešel k profesionální cyklistice (do té doby pracoval jako mechanik jízdních kol) a týmu Torpedo, který podporovala schweinfurtská firma Fichtel & Sachs, zůstal věrný až do konce své kariéry v roce 1962. Celkem získal 35 vítězství v národních a mezinárodních závodech. Reinhold Pommer se dožil se úctyhodných 79 let – zemřel 26. března 2014 v Haßfurtu, kde žil od nuceného odchodu ze Zigartic.
