O "novém" hřbitově v Nové Vsi nad Odrou (Neueigen), který byl z původního místa u kaple/kostela kaple (u dnešního památníku obce) v 19. století přemístěn.
Původní hřbitov od roku 1712 obklopoval kostel sv. Antonína Paduánského, ale v roce 1834 byl ze svého původního místa z hygienických důvodů přesunut na okraj horní části obce. Parcelu se podařilo získat díky směně pozemku s rodinou Mauerovou z čp. 6.
Nový hřbitov se nacházel v blízkosti většího statku čp. 8, k němuž patřilo 28 hektarů pozemků (před odsunem hospodářství vlastnila rodina Aloise Golda, dříve rodina Heger). Přímo naproti vstupu na hřbitov stál od roku 1923 ještě dům čp. 51 Eduarda Sommera. Pro zajímavost dodejme, že jeho dcera Edith nebyla po roce 1945 odsunuta, neboť se provdala za Čecha.
Hřbitov byl obehnán kamennou zdí, jejíž vršek pokrývaly pláty břidlice. Nedaleko hřbitova stál velký kamenný kříž s ukřižovaným Kristem čelem obrácený ke kapli. Železná vstupní brána se nacházela na JZ straně. Vlevo od vstupní brány byla v rohu hřbitova umístěna márnice, kdežto vpravo se rozprostíraly dětské hroby.
Do 1. světové války měla většina zdejších náhrobků formu prostých litinových křížů s oválnými tabulemi se jmény nebožtíků. Až v následujících letech se dostaly do módy mramorové náhrobky od kameníků z Olomouce či Budišova (např. od olomouckého kameníka pana J. Havláska, více zde).
Podle vzpomínek místních bývaly hroby zvlášť krášleny na tzv. Dušičky, kdy bylo okolí speciálně vysypáváno tenkou vrstvou černé půdy, která se donášela z bývalého milířiště. Takto upravená plocha se potom podle zdejší tradice nejčastěji dále zdobila ručně vyráběnými barevnými papírovými květinami, jedlovými větvemi atd.
Osud hřbitova byl tristní. Po vysídlení obce čekal na svůj zánik i hřbitov. Jeho postupnou devastaci dobře zachycují staré letecké snímky. V roce 1947 na nich hřbitov nevykazuje žádné výrazné zásahy a ještě o tři roky později (1950) v jeho sousedství stále figurují výše zmíněné domy čp. 8 i 51, ale třeba také kostel a řada dalších domů v obci. Zároveň už je patrné poničení hřbitova samotného. To bylo dokonáno do roku 1954, kdy je již celá obec prakticky srovnána se zemí.
Na vlastním hřbitově následně vznikly tankové okopy. Jeho existenci tak dnes připomíná jen pár fragmentů náhrobků a torzo centrálního hřbitovního kříže z pískovce, patrně z 1. poloviny 19. století.
