Zaniklá ves Čermná (Gross Dittersdorf) se dnes nachází v samotném srdci vojenského výcvikového prostoru, asi 8 km jižně od armádního centra v Městě Libavá. Její domy se dříve rozprostíraly v mělké úžlabině podél potoka Čermná (Schwarzbach), táhnoucí se od západu na východ, kde se potok vléval do Plazského potoka (Bleissbach).
Zaniklá ves Čermná se dnes nachází v samotném srdci vojenského výcvikového prostoru, asi 8 km jižně od armádního centra v Městě Libavá. Její domy se dříve rozprostíraly v mělké úžlabině podél potoka Čermná (Schwarzbach), táhnoucí se od západu na východ, kde se potok vléval do Plazského potoka (Bleissbach). V katastru obce se nacházelo i několik samostatných kolonií, především samota Ascherwinkel se třemi domy a myslivnou a samota Bleiss v těsné blízkosti oderského údolí.
Obec byla vzdálena téměř dvacet kilometrů jihovýchodně od Domašova nad Bystřicí, kam občané chodili na vlak, druhou možností bývala vlaková zastávka ve Smilově, vzdálená více jak třináct kilometrů.
V roce 1930 obec tvořilo celkem 137 domů s 674 obyvateli, z nichž se pouze 12 hlásilo k české národnosti. Ve farnosti bylo v roce 1941 hlášeno celkem 928 katolíků a dva nekatolíci. Po odsunu německých starousedlíků měla Čermná v prosinci roku 1945 713 obyvatel.
Pro obec se dlouho užíval český název Černá, Čermá nebo Čermné, ale nakonec se ustálilo oficiální pojmenování Čermná. Mimo kostel s farou, dvou mlýnů a myslivny se Čermná mohla pochlubit dvěma větrnými mlýny, rychtou, hasičskou zbrojnicí, poštou, školou, pilou (v roce 1911 jsou zde zmiňovány 3), 4 hospodami, stejným počtem obchodů (trafiky v to nepočítaje) a nepřebernou řadou živností (na seznamu likvidovaných živností z 5. ledna 1949 se objevilo celkem 39 položek).
Čermná měla ovšem převážně zemědělský charakter, i když polovinu obecního katastru zabíraly lesy ( z toho asi 600 ha v majetku bývalého lenního statku Velká Střelná). Les tak poskytoval obživu významné části obyvatel ať šlo o dřevorubce, uhlíře stavějící milíře, dělníky svážející dřevo ke zpracování nebo o domácí výrobu dřevěného nářadí a náčiní. V zemědělství patřily mezi tradiční plodiny oves, žito, brambory, ječmen, jetel, vikev, zelí, řepa, mák či hrách. Velkou roli mělo především do začátku 20. století pěstování lnu. Vyhlášený byl i chov dobytka. Kolem dvou desítek osob zaměstnávaly i poněkud vzdálenější továrny firmy Moravia v Mariánském Údolí a Hlubočkách.
V Čermné existoval před rokem 1938 bohatý kulturní a společenský život, čehož jsou dokladem především rozličné spolky a sdružení. Nejstarším spolkem v obci byli od roku 1893 hasiči (Freiwillige Feuerwehr). Kromě obligátních slavností se hasiči v roce 1909 přičinili i o netradiční stavbu lezecké stěny v blízkosti školy. Německé obyvatelstvo bylo v roce 1946 odsunuto v sedmi transportech. Zástavba obce, čítající v této době 152 čísel popisných (ve skutečnosti i s výměnky 172 domů) byla vzhledem ke svému umístění v ohnisku plánovaného vojenského prostoru likvidována mezi prvními i s farním kostelem sv. Máří Magdalény. Po něm zbylo jen vysoké rumisko.
Existenci zaniklé obce připomíná kamenný nadační kříž z roku 1873 v horní části. Ten, coby památník na zaniklou obec, obnovila v roce 1993 rodina Wilhelma Sellnera z Grünbergu v Hesensku. Kříž byl opatřen dvěma nově osazenými pamětními deskami s českým a německým textem, ve kterém je uveden rok 1334 jako rok založení obce. Kříž je osazen na dvoudílném podstavci hranolového tvaru, jeho dolní část je v nárožích okosena a členěna půlkruhově klenutými nikami, ve kterých je reliéfní hlava P. Marie a nápis IHS a MARIA. Zúžená část podstavce má nakoso postavené pilastry. Původní nápis:
Gewidmet /
von /
Wenzel /
Pater /
und Gemeinde /
Diettersdorf /
1873.
Obnovený památník byl posvěcen 1. května 1993 za účasti mnoha rodáků.
Postaven: (16. století, 1783), 1843 - 1846, Zbořen: někdy mezi 1961 a 1971. Kostel byl v roce 1936 elektrifikován.
K západu orientovaný farní kostel sv. Máří Magdalény, původně obklopený hřbitovem, stával na místě starého kostela, tj. na vyvýšenině v západnější části obce. Podle Wolného byl čermenský kostel farním již v 16. století, tato domněnka není ale pramenně podložena. V roce 1672 byl malý kostel zařízen jedním oltářem.
Od roku 1599 byla Čermná přifařena do Jestřabí, expozitura z Jestřabí byla v Čermné zřízena od roku 1780. Lokální duchovní správa byla obnovena roku 1783. Tehdy byl kostel na místě původní stavby znovu od základů postaven a nahradil tak zcela sešlý starý kostel. V roce 1844 opět kostel přestal vyhovovat provozu a proto byl v roce 1846 náboženským fondem znovu přestavěn, náklady na obnovu činily 14.500 zlatých. Část inventáře včetně zvonu, který údajně nechal v roce 1589 pořídit luterský pastor, byla převzata ze starého kostela.
Kostel sv. Máří Magdalény byl dlouhý 27 m a široký 10,5 metru. Šlo o zděnou stavbu s klenutou lodí a zděnou věží dosahující výšky pouhých 39 metrů. Zděná byla i malá klenutá zákristie s dvěma okny chráněnými kovovou mříží. Harbich uvádí, že byla osm metrů dlouhá a 4,60 m široká. Presbytář byl dlouhý devět metrů a široký 9,30 metru. Kostel byl opatřen celkem sedmi okny, zúžený presbytář osvětlovalo okno s půlkruhovým záklenkem. Špičatá střecha kostela a střecha zákristie byla pokryta šindelem. V roce 1900 byl šindel vyměněn za pozinkovaný plech, který byl v roce 1937 natřen. Tehdy byl také renovován kříž z vrcholu věže a cementem ošetřen portál v průčelí věže. Oba vstupy do kostela a vchod do zákristie chránily dubové dveře opatřené francouzskými zámky, přičemž hlavní vchod do kostela byl ještě navíc zabezpečen železnou tyčí.
Ze stavebního hlediska byl kostel podobný kostelu v Barnově, přičemž kostelní věže se od sebe lišily jen výškou. Čermenská byla o něco vyšší a ve směru ke střeše byla navíc vybavena oknem.
Hlavní oltář pocházející z roku 1885 byl vybaven obrazem patronky kostela sv. Máří Magdalény. Po stranách stály sochy 2 alabastrovaných andělů. Po stranách obrazu stály ve výklencích sochy sv. Josefa, Pěstouna Páně a P. Marie s Ježíškem. Posledně byla vedle oltáře zleva na podstavci postavena socha Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a zprava Nejsvětějšího Srdce P. Marie (pravděpodobně mnichovské provenience). Autorem obrazu sv. Máří Magdalény byl fulnecký malíř Johann Georg Frömel. Ve vrcholu hlavního oltáře bylo řezbářsky provedené Boží oko. Portatile v roce 1788 posvětil olomoucký světící biskup Karel rytíř z Rosenthalu. Ještě v roce 1805 inventář vykazuje přiloženou autentiku, která uváděla, že v portatile jsou uloženy ostatky dvou téměř neznámých světců, římských mučedníků sv. Amanda a sv. Simplicia.
Kostel měl k roku 1915 čtyři zvony, a to 227 kg zvon z roku 1827 o průměru 74 cm, z téhož roku 120 kg zvon o průměru 60 cm, 33 kg zvon o průměru 39 cm z roku 1851 a zvon z roku 1812 o průměru 33 cm a hmotnosti 20 kilogramů. Mezi těmito zvony již nebyly ty nejstarší, tj. již zmínění 90 librový sv. Jan Křtitel z roku 1589 (s nápisem: „In dem Namen Sanct Joannes der Taufer. Meister Georg Hechberger zu Ollmitz gegossen Amen, Im Jahr 1589“) a 25 liber těžký zvon zvonaře Pavla Reimera z roku 1689 (s nápisem: „P:R:F:O Anno 1689“). Právě tyto dva nejstarší nahradily v roce 1827 dva nové zvony. Všechny zvony byly nakonec zrekvírovány. K roku 1805 se uvádí, že „zápisy o nadacích, pamětihodnostech, náhrobních nápisech aj. nejsou dochovány“.
Přízemní budova fary byla zděnou stavbou obdélného půdorysu z roku 1781. Její vysoká valbová střecha byla pravděpodobně na každé z jejich stran opatřena dvěma oválnými okénky (tzv. volskými oky). Čelní stěna fary byla dělena symetricky, tj. uprostřed vchodové dveře po stranách s jedním oknem. V objektu byl obývací pokoj pro duchovního správce, pokoj pro hosty, obývací pokoj farské hospodyně, spižírny, kuchyně a sklep. Pokoj pro hosty byl největší, měl tři okna opatřená okenicemi, které později nahradily železné mříže.
Tento a oba obývací pokoje měly dřevěné stropy. Malá dřevěná stáj umožňovala farářům chovat dvě krávy, uzavřená kůlna sloužila k uschování vozu. Dvůr byl uzavřen plotem z prken. Faru postavila obec na vlastní náklady a současně se zavázala udržovat ji v dobrém stavu. Původní hřbitov, jak již bylo řečeno, obklopoval kostel a ještě za časů Wolného ho od okolí odděloval dřevěný plot. Později byl nový, poměrně rozsáhlý hřbitov zřízen na jihozápadním okraji obce v blízkosti jednoho z krajních rybníků. Svaté pole bylo doplněno márnicí se sedlovou střechou, v jeho středu stával mezi dvěma vzrostlými lipami vysoký kamenný kříž. Celý areál obehnaný kamennou zídkou byl v knihách zapsán jako majetek kostela.
V Čermné, čítající k 1. srpnu 1945 152 popisných čísel, žilo dle hlášení stanice Sboru národní bezpečnosti (SNB) 494 osob německé národnosti, tj. 90 mužů, 228 žen a 176 dětí ve věku do 14 let. Tito občané byli v době od 1. května do 6. října 1946 odsunuti sedmi transporty především do Hesenska, Bavorska a Virtemberska. Jejich domy obsadili novoosídlenci, mezi nimiž bylo i šestnáct českých Rumunů. Místní správní komise vznikla nejpozději 19. června 1945.
Noví obyvatelé v Čermné ale dlouho nepobyli. Vláda totiž na svém zasedání 17. září 1946 rozhodla o zřízení vojenského výcvikového prostoru. Vojenský tábor Moravský Beroun se sídlem ve Městě Libavé byl ustaven od 15. října 1946 a byly do něj zahrnuty i vzdálenější obce, tj. i obec Čermná a k ní filiální Nová Ves nad Odrou. Poslední odevzdávka (tj. předání) fary se uskutečnilo k 1. říjnu 1946, odevzdávajícím byl poslední čermenský farář P. Rudolf Harbich.
V květnu 1949 byly rozhodnutím Ministerstva vnitra v obci Čermná zrušeny názvy Bleiss a Schwarzův mlýn. Bylo to zbytečné, stejně dnem 1. července 1950 podle § 2 odst. 1 zák. č. 169/1949 Sb. zanikly obce a jejich území bylo zcela pojato do území vojenského újezdu Libavá. Mezi tyto obce patřila i Čermná.
Její zástavba včetně dvou větrných mlýnů beraního typu byla demolována snad ještě před rokem 1950, Čermná totiž ležela v centru vzniklého vojenského újezdu. Prostor brodiště Čermná posloužil v šedesátých letech k natáčení filmu Boj o Moskvu. Území bývalé obce Čermná nebylo a není zpřístupněno. V současné době je na jejím bývalém katastru dělostřelecká střelnice a v její dolní části vodní cvičiště.
_ _ _
Zdroje
GLONEK, Jiří. Zaniklé obce Vojenského újezdu Libavá. 1. vyd. [s.l.]: Společnost přátel Poodří, 2007.
MACHALA, Jindřich. Kronika Libavska. 6. dopl. vyd. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2018. ISBN 978-80-260-2270-1.
Kostel sv. Maří Magdalény: https://www.znicenekostely.cz/objekt/detail/13743?page=9&offset=32&limit=100
KREJČOVÁ, J.: Čermná (též Čermná na Moravě, Gross Dittersdorf): historie farního kostela sv. Máří Magdalény a drobných církevních objektů. Časopis POODŘÍ 1/2009, s. 35-42. Časopis v pdf
Digitální archiv Moravské zemské knihovny.
_ _ _
