Olejovice (dříve též Olštát či Olštátl/ Ölstadtl) ležely cca 4 km na jih od Města Libavá v mělkém údolí svažujícím se k nedaleké řece Odře. Tato - co do katastru (v rámci VVP) nejmenší obec - byla přístupná ze silnice spojující dříve Město Libavá s Lipníkem nad Bečvou.
K obci patřil olejovický mlýn alias Löbmühle čp. 25 na řece Odře. Sílu řeky využíval zdejší mlynář k mletí obilí, pohonu pily a dříve též k lisování lněného oleje. Právě podle lisování oleje získala obec své jméno.
Doba vzniku obce není přesně známa, uvádějí se letopočty 1456, 1504 nebo dokonce 1610. Centrum vesnice leželo v nadmořské výšce zhruba 560 metrů. Olejovice byly velikostí katastru i počtem obyvatel nejmenší ze všech libavských obcí. V roce 1910, tedy ještě za Rakouska-Uherska, zde žilo 143 obyvatel, v roce 1930 počet obyvatel narostl na 163, z nichž pouze jeden byl české národnosti. Tito všichni žili ve 32 domech.
Středu obce vévodila rychta čp.7 rodiny Blasingerů, k níž mimo cirka 29 ha půdy patřila i hospoda s trafikou a pokojem pro hosty. Centrum Olejovic se nalézalo v horní části obce, kde stála kaple sv. Jana Nepomuckého se hřbitovem, jejíž základní kámen byl položen 9. června 1829. Hned vedle se nacházela budova obecné školy čp. 24. Přes cestu blízko obchodu se smíšeným zbožím čp. 23 spočíval pomník padlým z 1. světové války postavený roku 1929. Pomník byl sestaven z lávových kamenů pocházejícíchc zřejmě z Červené hora (749 m n. m.). Tato hora je významnou geologickou lokalitou v Nízkém Jeseníku a představuje pozůstatek čtvrtohorní sopečné činnosti, hora byla před 2 miliony let aktivním stratovulkánem. Místní čediče (bazalty) mají unikátní kulovitý tvar, který vznikl rychlým ochlazením lávy. Pomík sousedil s hasičskou zbrojnicí.
Před odsunem v roce 1946 čítala obec celkem 32 domů včetně kaple, školy, hasičské zbrojnice, rychty, hostince, dvou obchodů se smíšeným zbožím (čp. 23 a 14), knihovny, záložny a řadou kulturních spolků a organizací.
Dnes na existenci obce odkazují poměrně zachovalé ruiny statků, spolkem Lubavia obnovený hřbitov a pomník padlým z Velké války, který prochází od roku 2025 postupnou rekonstrukcí.
_ _ _
Zdroje
GLONEK, Jiří. Zaniklé obce Vojenského újezdu Libavá. 1. vyd. [s.l.]: Společnost přátel Poodří, 2007.
MACHALA, Jindřich. Kronika Libavska. 6. dopl. vyd. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2018. ISBN 978-80-260-2270-1.
Hranický deník 2025: zde
_ _ _
